Rubrika Život
...tady a přesunuju se na svůj videoblog, tedy na web http://vlog.txt.cz
Články, co vyjdou na Lupě najdete také tam. Díky za pozornost a uvidíme se na VIDEOBLOGu :-)
Rubrika Marketing
Výdaje firem na internetovou reklamu prý v tuzemsku porostou v následujících pěti letech průměrným ročním tempem 21,8 procenta. V roce 2012 by tak firmy měly v Česku za reklamu na internetu utratit asi 3,38 miliardy Kč. To je zhruba 2,7krát více než loni, kdy tyto výdaje činily podle více odhadů mezi 1 – 3 miliardami Kč.Podle studie společnosti PricewaterhouseCoopers Česká republika přispěje během následujících pěti let k růstu zábavního a mediálního odvětví průměrným ročním růstem 8,8 %. Celkové výnosy z tohoto odvětví se zvýší z 4 125 mil. USD v roce 2007 na 6 281 mil. USD v roce 2012. Tento vývoj je způsoben především významným nárůstem obratu v oblastech internetové inzerce a internetového připojení.
Součástí zábavního a mediálního odvětví je i internetová inzerce. Výnosy z internetové inzerce v regionu EMEA (Evropa a Blízký východ) se během následujících pěti let zvýší ze 17 miliard USD v roce 2007 na 46,2 miliardy USD v roce 2012. Tento region se stane největším trhem internetové inzerce a předčí tak dosud největší trh s internetovou inzercí – Spojené státy americké.
Trh internetové inzerce v České republice podle PricewaterhouseCoopers poroste mírně pomalejším tempem než v regionu EMEA. Očekává se, že se během následujících pěti bude zvyšovat ročním průměrným tempem 21,8 % z 86 milionů USD v roce 2007 na 231 milionů USD v roce 2012. Trh v České republice poroste rychlejším tempem než v Německu a Velké Británii, ale oproti Polsku a Rakousku bude tempo růstu pomalejší. Vyšší příjmy z internetové inzerce jsou způsobeny především neustále se zvyšujícím počtem uživatelů širokopásmového internetového připojení, které činí internetovou reklamu atraktivní pro nové inzerenty. Objem internetové inzerce v České republice prostřednictvím mobilních telefonů se zvýší z 3,5 % v roce 2007 na 10 % v roce 2012. Ze zemí střední a východní Evropy se na nejrychlejší růst tržeb z internetových médií mohou těšit v Rusku, kde dosáhne roční průměrné tempo růstu 46,3 %.
Česká tisková kancelář upozornila na jiný odhad Sekce vydavatelů internetových titulů (SVIT) Unie vydavatelů. Podle informací z letošního března byly hrubé výdaje firem za reklamu na Internetu včetně plošné (bannerové) reklamy a dalších jiných formátů výrazně vyšší, než odhaduje PricewaterhouseCoopers, a loni dosáhly 3,44 miliardy korun. Co se týče hrubého objemu pouze plošné reklamy, podle SVIT dosáhl loni 1,96 miliardy korun, což je podle sekce ve srovnání s rokem 2006 nárůst o tři pětiny.
Dle údajů Sdružení pro internetovou reklamu český Internet za rok 2007 inkasoval 2 miliardy Kč od domácích zadavatelů reklamy. Tuto informaci přinesly výsledky projektu měření internetové reklamy AdMonitoring realizovaný pro Sdružení pro internetovou reklamu. Projekt AdMonitoring měří výkonnost plošné reklamy a výkon je uváděn v ceníkových cenách. Z celkové roční částky 2 mld. Kč připadá téměř polovina objemu na podzimní a předvánoční kampaně s maximem dosahujícím v listopadu – 264 mil. Kč. Prvenství v objemu investovaných peněz dosáhla společnost Seznam.cz s 789 mil. Kč, následovaný firmami NetCentrum (434 mil. Kč) a MAFRA (312 mil. Kč). V letošním roce se v žebříčku úspěšných provozovatelů médií projeví fúze a nákupy, zejména nová společnost Centrum holdings bude bodovat díky přičtení výnosů bývalého Atlasu.
Sdružení pro internetovou reklamu přineslo i další zajímavý pohled na tuto problematiku. V roce 2007 využilo 93 % českých společností internetovou reklamu, a to většinou ve formě produktové kampaně. Nejčastějším formátem byl banner nebo klíčová slova, popřípadě textová reklama. Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující další investice do internetové reklamy je měřitelnost kampaní, jejich přesné zacílení a zasažitelnost konkrétních cílových skupin zákazníků. Toto jsou závěry marketingového výzkumu Internet Advertising Drivers, realizovaného výzkumnou agenturou Mediaresearch. Internetová reklama se podle zmíněného výzkumného projektu stala standardním komunikačním prostředkem a spokojenost s ní je poměrně vysoká. Mezi nejčastější důvody využití této formy inzerce patří uvedení nového výrobku na trh, podpora online značek a podpora značky. Inzerenti odhadují, že podíl internetové reklamy v mediálním mixu se v letošním roce opět zvýší, a to jak na úkor tiskových (v první řadě), tak i televizních rozpočtů.
Společnost ARBOinteractive přináší trochu odlišná čísla a prognózy, hlavně díky metodice. Pro rok 2008 očekává zrychlení tempa růstu na úrovni 28,9 % především díky konání mimořádných událostí, které budou jedním z hlavních akcelerátorů investic (sportovní události) a vyšší poptávka po nových formátech (videoreklama) společně s pokračujícím nárůstem investic do Internetu v mediamixu. Celková výše čistých reklamních investic by měla za rok dosáhnout úrovně 1,32 mld. Kč. A jak vypadá srovnání let 2006 až 2008? Odhady čistých výnosů z internetové reklamy jsou následující: za rok 2006 to prý bylo 0,79 mld. Kč, v roce 2007 1,02 mld. Kč a rok 2008 má přinést zmíněných 1,32 mld. Kč. Odhad zohledňuje klasickou reklamu a sponzoring („peníze procházející mediálním řetězcem"), klíčová slova, přednostní výpisy, řádková inzerce a další příjmy (např. provize) nejsou započítány, stejně tak bartery. Je nutné dodat, že tyto údaje pocházejí z listopadu loňského roku.
Marek Bačo ze společnosti ARBOinteractive doplňuje předpovědi o několik svých postřehů. "Očekáváme, že nejrychleji (jak v letošním, tak i v příštím roce) porostou opět investice do online komunikace. Růst by měl kopírovat stávající trend a měl by tedy opět překročit hranici 25 % meziročního nárůstu. Dle našich odhadů má růst display reklamy mezi roky 2007 / 2008 atakovat hranici 30 %. Růst bude nejen reklama ve vyhledávačích (PPC), ale také display reklama, kde vidíme stále větší snahu zadavatelů využívat video reklamy a nestandardní formáty. Po konsolidaci, kterou si náš mediální online trh letos prošel, je zřejmé, že skoro tři čtvrtiny všech investic do display reklamy budou směřovat mezi tři subjekty. I proto dále věříme, že poroste smysl a využívání služeb online mediálních zastupitelství. Také proto se bude naše společnost snažit v příštím roce zastřešovat více ostatní média, která by díky své velikosti a tomuto trendu přišla o reklamní investice uplně."
Agentura OMD v aktualizovaných odhadech předpovídá růst celkových investic do médií oproti roku 2007 o 1,8 % při celkovém objemu 25,80 mld. Kč. V roce 2008 však proti loňskému roku zpomalí tradiční média. Z klasických mediatypů na tom bude z pohledu růstu nejlépe televize, u níž se očekává zvýšení o 3,5 % ve srovnání s letošním rokem. V případě tisku a rádií je předpovídána stagnace (0 %). Celkem by mělo do televize v příštím roce směřovat 10,25 mld. Kč (čisté investice), do tisku 7,30 mld. Kč a do rádií 2,27 mld. Kč. Růst investic bude pokračovat u internetu – v roce 2008 se očekává na úrovni 20 %. V podílu jednotlivých médií by se navíc měl Internet dostat před venkovní reklamu.
Tomáš Jindříšek ze společnosti OgilvyInteractive doplňuje odhady růstu o několik zajímavých postřehů ohledně trendů v nestandardních formách internetové reklamy. Tedy těch, které se v celkových finančních přehledech a předpovědích neobjevují. "Zatímco ve Velké Británii loni překročila investice do internetové reklamy již tiskovou inzerci, v České republice zatím převýšila jen kinoreklamu. Na druhou stranu je problém v samotném rozsahu měření. Zatímco tradiční display reklama je měřená velmi dobře, u výkonnostní reklamy je rozsah investice pouze odhadován. Největším problémem jsou internetové aktivity typu taktické reklamní stránky (microsite atd.), u kterých použité finanční prostředky nikdo neměří a přitom jsou jednoznačně integrální součástí internetového reklamního mixu. Zcela novým faktorem je ovlivňování diskusí a vytváření blogů pomocí firemních i externích blogerů. Přínos těchto aktivit je často mnohem vyšší než tradiční reklama, ale náklady na ní jsou samozřejmě také. Řešením by bylo udělat průzkum, kolik české společnosti celkově investují do Internetu. Statistiky zatím nejsou, protože náklady ve větších firmách si dělí oddělení mediální, marketingové a IT. Tím je situace komplikovanější než u tradičních forem reklamy."
Tedy nejenom nejednotná metodika měření zisků z reklamy na internetu trochu komplikuje ucelený pohled na problematiku. Existují i nestandardní náklady, které by bylo možné do celkových přehledů zahrnout, ale zatím v nich chybí. Celkové náklady firem na internetovou reklamu jsou tvořeny kromě nákladů na nákup médií samozřejmě i produkčními náklady, o jejichž výši můžeme jenom spekulovat.
Vydavatelé internetových titulů se ovšem stejně jako mediální agentury mohou těšit na výrazně větší objemy peněz, které potečou do internetové reklamy. Důležitý je zejména pohled zadavatelů (a to i těch hodně konzervativních), kteří již pochopili, že internetová reklama se stala nedílnou součástí marketingového mixu. Jisté je tedy jedno – nárůst investic do internetové reklamy bude, a to výrazný.
Rubrika Lidé
Luis Suarez si řekl dost a radikálně omezil e-mailovou komunikaci. Byla pro něho obrovským žroutem času a nakonec se mu podařilo snížit počet přijatých e-mailů o krásných 80 procent. Jde o návod pro nás všechny?LUIS SUAREZ se v článku pro The New York Times pochlubil, jak vyběhl s jedním z největších žroutů času, s e-mailovou komunikací. Prostě ho štvaly hodiny času každý den, které trávil odpovídáním na úplně zbytečné e-maily. Jeho produktivita byla pod bodem mrazu, elektronická korespondence mu skoro nedovolila zabývat se něčím jiným.
Jeho základní poučka tvrdí, že čím více e-mailů člověk napíše, tím více jich dostane. Poměrně logické. Rozhodl se, že e-maily nebude psát a tím pádem je nebude ani dostávat. Geniální tah, který se mu vyplatil. Luis začal více telefonovat a používat instant messaging, to vše podle něho šetří čas a e-maily s přehledem zastoupí. E-maily používá jenom pracovně, a to v nejnutnějších případech.
Tento příběh je o to zajímavější, že Luis pracuje v IBM a má na starosti nejrůznější projekty. Žije na Kanárských ostrovech a výsledky své práce prezentuje šéfům na dálku do USA a do Nizozemí. Svojí práci kromě jiného Luis začal prezentovat na blogu, což mu prý také šetří čas v podobě neodeslaných e-mailů. Blog se ukázal jako velmi efektivní nástroj při komunikaci se zaměstnavatelem, což je poměrně zvláštní zjištění. E-mailová komunikace se dá celkem dobře nahradit nejrůznějšími sociálními sítěmi. E-mail pak není tak úplně nepostradatelným prostředkem, jak se nám může zdát.
Instant messaging je podle Luise daleko lepší než e-mail, hlavně kvůli možnosti online komunikace v reálném čase. Pokud se Luisův „rozhovor" přes „kecálka" protáhne na více než 3 minuty, zvedá raději telefon. Jeho systém pro zefektivnění komunikace je prostě propracovaný po posledního detailu.
V IBM prý používají takový vlastní „Facebook", tedy sociální síť, s názvem Beehive. Fungují tam profily, vzkazy, kalendář, sdílení souborů a další užitečné vychytávky. Tato sociální síť přináší mnohem více možností, než e-mail. A jak se zdá, i šetří čas. Ideální je třeba pro sdílení nejrůznějších prezentací, které ještě nejsou hotové, ale je možné je připomínkovat. Dalším Luisovým pomocníkem je RSS čtečka, která mu vytřídí ty informace, které potřebuje ke své práci.
Luis se také pozastavuje nad tím, proč si lidé e-mailují, když sedí na stejném patře, to nemůže pochopit. Já také ne, osobní rozhovor je přece daleko praktičtější a navíc prohloubí osobní vazby více než odeslaný e-mail. Telefon je někdy také šikovnějším řešením než se vypisovat s e-mailem.
Proč řešit e-mailem ty věci, které jde zařídit i jinak? Svojí logiku to má, sociální síť s množstvím funkcí a možností zcela jistě e-mailovou komunikaci přebije. Problémem je to, že ne všichni používají stejnou sociální síť. Vnitrofiremní komunikace lze řešit jednotným systémem, mezifiremní komunikaci takto jednoduše vyřešit nejde, tak se bez e-mailů asi neobejdeme. Určitě je ale možné ty zbytečné eliminovat. Prostě odbourat e-maily zbytečné, o vtipných obrázcích ani nemluvě...
Rubrika Lidé
Tedy alespoň podle zveřejněné studie. Ženy se stydí prezentovat svoji kreativní práci na Internetu více než muži. Podle toho, kolik obsahu produkují muži a kolik ženy, to je jasné. Žen a mužů je na Internetu skoro stejně, přesto ve tvoření dominují muži.Studie tedy asi hovoří pravdu, tedy pokud je nedostatek „ženského" kreativního obsahu na Internetu skutečně způsoben tím, že se ženy více stydí. Informace o studii zveřejnil server Ars Technica, autory jsou Eszter Hargittai a Gina Walejko z Northwestern University. Jedná se o chuť prezentovat svoji kreativitu na Internetu, výzkumnice se zaměřily na texty, fotografie, videa a další kreativní záležitosti na Internetu.
Jeden by si pomyslel, že ženy nejsou tolik kreativní, ale americké výzkumnice si nedostatek „ženského" obsahu vyložily tím, že se ženy prostě stydí. Z výzkumu plyne, že svá dílka na Internetu vystavují dvě třetiny mužů a jenom polovina žen. Celkem bylo výzkumem osloveno asi 1060 lidí, čerstvých absolventů chicagské univerzity. Ženy se prý nejenom stydí, ale také se na Internetu bojí o svojí bezpečnost, nechtějí se prostě veřejně svěřovat se svými osobními záležitostmi. To je na druhou stranu chvályhodné, nač zbytečně riskovat a podbízet se internetovým otravům. Zajímavá je formulace ve článku o tom, že by se nějaký ten postík na Internetu mohl vyvinout v návštěvu násilníka doma a následující vraždu ve spánku.
Ženy také prý moc nevěří ve kvalitu svých děl, takže se nechtějí dát urážet v reakcích na své výtvory. Muži jsou sebevědomější, ti o sobě tolik nepochybují. Raději sdílejí muziku, kterou složili a také jsou častějšími autory videa na YouTube.com. Pokud vás problematika žen a jejich působení na Internetu zajímá, můžete se podívat na report o studii přímo na univerzitních internetových stránkách.
Doufejme, že se ženy „pochlapí" a budou se ve zveřejňování své kreativity na Internetu jenom zlepšovat. Nás muže by zajímaly zejména fotky a videa, hlavně s nějakým hodně zajímavým obsahem. Třeba snímky ve spodním prádle, nebo raději bez. Takovou kreativitu žen a samozřejmě i tu ostatní, můžeme my muži jenom vítat...
Ostatně, na Wikipedii ve článku „kreativita" moc ženských jmen nenajdeme. Je to jistě škoda, a to nejenom kvůli nedostatku kvalitních hambatých obrázků amatérek. Ženy, moc vás prosím, nebojte se dát na Internetu najevo svoji kreativitu, nikdo vás za to neukousne. Možná právě naopak...
Rubrika Internet
Stejně tak jako většina oblíbených internetových služeb i mikroblogy mají své české klony. Ve světě populární Twitter má v Česku konkurenci, která zatím v popularitě trochu zaostává. Přesto je na výběr několik zajímavých služeb.Mikroblogovací systémy (více v anglické Wikipedii) nabízejí v podstatě klasické blogování v té nejsurovější podobě. Hlavní omezení je v délce sdělení a v jeho formě. Příspěvek délkou obvykle nepřesahuje 140 znaků (případně 160 znaků – délka jedné SMS). Obsah příspěvku bývá odpovědí na otázku "Co právě dělám?". Mikroblogy jsou určeny pro mobilní telefony, ačkoli dnes jsou čteny a publikovány převážně z PC. Mezi nejoblíbenější globální mikroblogovací servery patří Twitter.com, existuje i několik českých serverů, které nabízejí možnost založit si mikroblog. Přestože existují české varianty mikroblogovacích systémů, většina českých uživatelů si oblíbila hlavně Twitter, jelikož tento celosvětově populární a uznávaný systém nabízí to hlavní – dostatečný počet uživatelů a tedy potenciálních konzumentů sdělení. Nicméně české mikroblogy nabízejí technicky to samé, co jejich zahraniční předchůdci. Některé z funkcí jsou dokonce navíc oproti zaběhnutým službám, některé české mikroblogy nabízejí například posílání obrázků nebo videospotů.
Teidu.cz je systém, který pochází od autorů blogovacího systému Bloguje.cz. Jeho popularita je na místní poměry slušná, hlavně díky promování jeho spuštění mezi uživateli Bloguje.cz. Zajímavostí je, že uživatelé Teidu.cz mohou posílat své krátké vzkazy i z virtuálního světa Second Life. Ti nejaktivnější fungují okolo dvou set dnů a počet jejich spotů se pohybuje v řádu stovek. Stejně jako u Twitteru je i u Teidu.cz možné využívat klientskou aplikaci přímo v mobilním telefonu. Uživatel tedy nemusí posílat spoty pomocí SMS nebo webové stránky, ale i z mobilního telefonu, pomocí kterého je samozřejmě možné číst spoty ostatních. Na začátku května byla spuštěna slovenská verze.
Projekt Teidu.cz rozjížděl stejně jako Bloguje.cz Martin Malý. Podle jeho vyjádření Teidu.cz vzniklo v listopadu a prosinci 2007, v lednu 2008 bylo testováno a spuštěno bylo 8. února 2008. "Teidu je podle mne vpředu především technickými schopnostmi a možnostmi; pokud provozovatel jejich potenciálu využije, bude mít obrovskou konkurenční výhodu. Další výhodou je možnost provázání "velkého blogu" a "mikroblogu". Co do funkcí se Teidu liší od konkurence jen v detailech, třeba možností posílat příspěvky pomocí MMS (plnohodnotnou MMS, ne "fotku z mobilu na mail") nebo otevřeným API, díky němuž bylo možné nabídnout např. mikroblogování ze Second Life," hodnotí Martin Malý s časovým odstupem.
A je tedy na českém trhu na podobné projekty ještě místo? "Jistě, místa je dost, stačí jen projekt zaměřit na nějakou zajímavou (a dosud nepokrytou) cílovou skupinu nebo nabídnout nadstandardní služby. Třeba takové posílání SMS při aktualizacích jako má Jaiku. Ale nakonec, stejně jako u blogovacích systémů, přežijí ti, co budou mít silného partnera, dobré obchodní schopnosti nebo kvalitní uživatelskou základnu," uzavírá Martin Malý.
Drbz.cz je velmi pěkně zpracovaný systém s podrobnou nápovědou. Ta pomůže hlavně úplným nováčkům, kteří nemají zkušenosti s mikroblogováním. K aktualizaci je kromě internetového prohlížeče možné použít prohlížeč v mobilním telefonu. Příspěvky je samozřejmě možné zasílat také pomocí textových zpráv na vyhrazená telefonní čísla nebo pomocí MMS na e-mail (na propojení s ICQ se prý pracuje). Příspěvky lze odebírat i pomocí RSS nebo e-mailem. Někteří uživatelé posílají nejenom obrázky, ale i videospoty, což je jakousi nadstavbou mikroblogování v širším slova smyslu. Nejčerstvější novinkou je flashový modul, který je možné umístit na blog nebo webovou stránku.
Nováčci uvítají Mikroblogerův kodex, tedy soubor pravidel, jak se chovat při komunikaci prostřednictvím mikroblogů. Tato pravidla jsou jasně formulována a jejich dodržování určitě patří nejen na Drbz.cz, ale i na všechny ostatní mikroblogy na celém světě:
Bližší informace k systému Drbz.cz a pohled do zákulisí poskytl Luděk Podolka ze společnosti MERCADEO, s.r.o. Nápad na založení mikroblogu Drbz.cz podle něho vznikl v červnu roku 2007. První betaverze byla na světě koncem listopadu téhož roku. "V současné době máme kolem 300 registrovaných uživatelů, kteří vytvořili přes 8000 spotů. Ve vyhledávači Seznam.cz má Drbz.cz prý z českých služeb tohoto typu nejvíce indexovaných stránek."
A jaké jsou tedy výhody projektu Drbz.cz? "Drbz.cz nabízí opravdu širokou škálu možností, jak komunikovat s přáteli. Ať už jsou to SMS, MMS, ICQ nebo WAP verze pro mobilní telefon s webovým prohlížečem. Uživatel může kromě textových příspěvků vkládat také obrázky a videa z YouTube nebo ze Streamu. Zajímavá je možnost integrace s populárními službami Last.fm a Flickr. Z Last.fm umí Drbz.cz automaticky aktualizovat poslední přehrávané skladby uživatele, z Flickru zase poslední nahrané fotografie. Drbz.cz umí stahovat RSS vašeho blogu, takže se ihned dozvíte, že váš kamarád právě aktualizoval svůj blog. Mezi další funkce patří hodnocení příspěvků pomocí hvězdiček, filtrování příspěvků podle autorů, míst, témat, typu a dalších kritérií. Snažíme se množství funkcí neustále rozšiřovat a zvyšovat použitelnost naší služby," vypočítává Luděk Podolka.
A jak se Luděk Podolka dívá na budoucnost mikroblogů v Česku? "Osobně si myslím, že mikroblogy čeká bouřlivější vývoj po masovém rozšíření nových mobilních telefonů s dostupným připojením k Internetu. Mobilní telefony vybavené GPS umožní nabídnout nové služby založené na poloze uživatele. Podle mého názoru je na trhu vždy prostor pro nové, neotřelé nápady. Na druhou stranu jen dobrý nápad nestačí, důležitý je také obchodní model a tým motivovaných lidí, kteří dají nápadu šanci na přežití."
Ncity.cz je dalším z mikroblogovacích systémů, počet jeho registrovaných uživatelů se pohybuje v řádu několika desítek. Nabízí přehlednou registraci a administraci, aktualizace je možné posílat i prostřednictvím ICQ, příjemným osvěžením je možnost vkládat populární smajlíky. Ncity.cz řeší problém s nabíráním nových uživatelů možností zasílání standardních pozvánek (ty co známe z většiny sociálních sítí) na e-mail. Cena za odeslanou textovou zprávu je 3 Kč, tedy více, než je běžný tarif mobilních operátorů. Tento fakt by mohl některým uživatelům vadit, zejméně když posílají nové spoty většinou pomocí mobilního telefony.
My.azzurra.cz je poměrně novým mikroblogovacím systémem. Provozuje ho společnost, která se podle informací na svých internetových stránkách zabývá jinými činnostmi, než je vývoj internetových aplikací. Výběr z velkého množství stylů a možnost nahrání obrázků, ale zatím podle informací na webu nabízí na pohled mrtvý systém. Nové spoty nepřibývají, neexistuje žádný důvod, proč se registrovat. Celý tento projekt vypadá jako testovací, nicméně registrace i vkládání spotů funguje. Počet uživatelů by se ale dal spočítat na prstech jedné ruky, žádné funkce navíc neexistují. Možnost aktualizace pomocí textové zprávy existuje, ale registrace přijde uživatele na 10 Kč, což je v konkurenci ostatních služeb dost neobvyklé.
Codelam.cz je systém na první pohled neatraktivní, tedy alespoň co se grafického ztvárnění týče. Chybí jedna ze základních funkcí, aktualizace pomocí textových zpráv neexistuje. Počet uživatelů je minimální, soudě podle v průměru jednoho nového spotu za měsíc. A to ještě většinu zápisů obsaral autor projektu Dejv. Sledování zápisků vybraných uživatelů nelze nastavit, takže jedinou možností je psaní spotů a čtení všech spotů, což fanouškovi mikroblogování nemůže stačit. Ve srovnání s ostatními systémy nemá Codelam.cz žádnou šanci na úspěch, připomíná pokus o seminární práci z programování, kterou nakonec autor využívá k tomu, aby o sobě dal jednou měsíčně vědět jednomu, a to ještě nepravidelnému čtenáři. Autor sám komentuje vznik svého mikroblogu takto: "Tento projekt jsem si zkusil naprogramovat pouze z pokusu, který měl dokázat, že jsem schopen tento klon naprogramovat za jedno odpoledne, což se taky povedlo, i když pouze v současném rozsahu, a pořád je hromada věcí, které k dokonalosti tento systém potřebuje, a protože jsem prostořece oznámil světu kde ho najdou, tak teď ponesu následky."
Mikroblogy.cz má několik desítek poměrně aktivních uživatelů, kteří mohou ocenit hezký design. Autoři projektu byli za svojí práci odměněni cenou Junior Internet v mladší kategorii. Mezi funkcemi potěší možnost sledování blogů kamarádů, což není, jak je vidět, standardem u všech podobných projektů. Potěší možnost vygenerování kódu, který po vložení do internetové stránky zobrazí poslední vložené zprávy na jakémkoliv webu. Bohužel chybí možnost aktualizace pomocí textových zpráv a napojení na jakékoliv další aplikace, jedná se o čistě webovou záležitost, i když jednoduše a přehledně zpracovanou.
Výše uvedené mikroblogovací systémy mají své mouchy, i když některé z nich se mohou směle poměřovat se svojí zahraniční konkurencí. To hlavní jim ale chybí – dostatečný počet uživatelů na to, aby se na ně vyplatilo vůbec něco psát. České varianty mikroblogovacích systémů využívají nejspíše jen ti největší patrioti nebo začátečníci, kteří nemají o Twitteru ani ponětí.
České mikroblogovací systémy mohou využít například současné technické problémy Twitteru, který má často potíže s kapacitou. Je s podivem, že se žádný z českých internetových hráčů nepokusil spustit svůj vlastní podobný projekt, případně nekoupil projekt stávající. Za žádným z českých mikroblogů nestojí velké vydavatelství nebo společnost. Kdyby se něco podobného stalo, tento segment by měl více šancí na úspěch. Klasické blogy přinášejí snad všechna významná internetová média a portály, zápisníky politiků a známých osobností se staly standardní součástí jejich obsahu. Pokud by portál přišel s mikroblogem, mohli bychom se dočkat například VIP zápisků z jednání poslanecké sněmovny. A dalších podobně zajímavých projektů by mohlo být i více.
Rubrika Internet
Studie agentury Universal McCann přinesla srovnání internetových komunit z celého světa. Nejoblíbenější je mezi uživateli online video, blogy čte skoro 70 % aktivních uživatelů, více než 35 % používá sociální sítě. Skoro 16 % uživatelů aktivně sdílí obsah.Mediální agentura Universal McCann zveřejnila nedávno třetí díl výzkumu týkajícího se sociálních médií a jejich uživatelů ve světě. Dokument s názvem Wave 3 [PDF, 26 MB] poskytuje zajímavý pohled do sfér těch nejaktivnějších uživatelů Internetu, a to v kontextu uživatelů po celém světě. Osloveno bylo 17 000 lidí, agentura se jich vyptávala (pomocí interaktivního formuláře) na používání sociálních médií. Výzkum na toto téma je již v pořadí třetím, proto je možné srovnáním s minulostí sledovat trendy využívání jednotlivých služeb. Důležitou informací je fakt, že osloveni byli aktivní uživatelé Internetu, tedy ti, kteří s ním často pracují (každý den nebo každý druhý den, ve věkovém rozmezí 16-54 let). V datech z výzkumu je pokryto celkem 29 zemí z celého světa, včetně České republiky.
Co je to vlastně sociální médium? Podle definice se jedná o online aplikaci, platformu či médium, které má za cíl interakci uživatelů, jejich spolupráci a sdílení obsahu. Do této skupiny tedy patří zejména blogy, mikroblogy, RSS, sociální sítě, chaty, diskuzní fóra, podcasty a sdílení obrázků a videoobsahu. Z globálního pohledu u uživatelů Internetu vítězí sledování videoklipů (82,9 %), čtení blogů (72,8 %) a čtení osobních blogů (67,5 %). Naopak RSS používá jenom 33,7 % uživatelů ze zkoumaného vzorku. Pokud jde o počty uživatelů, tak videoklipy sleduje 394 milionů lidí.
Podle Martina Malého, tvůrce českého systému Bloguje.cz, jsou sociální média stále před svým vrcholem: "Sociální sítě se brzy dostanou ze stádia vzestupu, kdy byly plné "early adopters", do stádia masovějšího rozšíření (a potažmo i odchodu early adopters, kteří si najdou jiné hračky). Lze očekávat zvýšení počtu sítí a následně konkurenční boj (koho by bavilo udržovat dvacet profilů na dvaceti sítích?) Zvítězí ten, kdo nabídne buď velkou přidanou hodnotu (především integraci s dalšími službami a SW) a přežijí ti, kteří budou mít jasné a přesné cílení na určitou skupinu."
Z výzkumu vyplývá jeden důležitý poznatek – ten, kdo je aktivně online, používá také sociální média. Je to trochu zobecněné tvrzení, ale z čísel plyne, že platí. Téměř každý aktivní uživatel Internetu čte nebo píše blogy, sdílí obsah či sleduje online video. Největšími příznivci sociálních médií jsou internetoví uživatelé v Asii, kteří tvoří více obsahu než obyvatelé kteréhokoliv jiného regionu. Během tří vln výzkumu (v letech 2006, 2007 a 2008) došlo k nárůstu používání všech sledovaných aplikací, nejvíce roste počet příznivců videa, jejichž počet se za dva roky zvýšil z 31 % na 81 %.
Celkem 57 % oslovených uživatelů Internetu vstoupilo do některé ze sociálních sítí a sdílí svůj obsah. 55 % uživatelů nahrává fotografie, 22 % videa. Blogy se pomalu, ale jistě stávají mainstreamovým médiem a velkou konkurencí médiím tradičním, 73 % uživatelů Internetu čte blogy. Na celém světě je nyní prý 184 milionů blogerů, jejich počet roste astronomickou rychlostí. Největším počtem blogerů se může chlubit Čína, je jich 42 milionů (což je více než součet blogerů ze Spojených států amerických a západní Evropy dohromady). Nejvíce se bloguje o osobním životě a rodině. Sociální sítě a média mají také vliv na vnímání značek, 34 % blogerů píše o svých názorech na nejrůznější produkty a značky, 36 % z blogerů má pozitivnější pohled na ty společnosti, které provozují firemní blogy.
Pokud bychom se měli podrobněji podívat na uživatele sociálních sítí, je nutné začít penetrací Internetu. Ze všech devětadvaceti zemí je na tom nejlépe Holandsko s penetrací 87,8 %, nejhůře Indie s penetrací 5,3 %. Česká republika se pohybuje ve středu s penetrací 49,9 % (čísla vyjadřují rozšíření Internetu mezi všemi dospělými v zemi). Na celém světě je 475 milionů aktivních uživatelů, nejvíce z nich je ze Spojených států amerických, celých 100 milionů, následuje Čína (61 milionů). V České republice to je 1,9 milionu (stále se jedná o aktivní uživatele podle definice – používají Internet každý den nebo každý druhý den, ve věkovém rozmezí 16-54 let)).
Z českých uživatelů celých 69,8 % čte blogy, absolutním vítězem srovnání v této oblasti je Jižní Korea (92,1 %) na opačném pólu je Maďarsko (50,5%). Jaká témata jsou nejoblíbenější? Celosvětově vedou osobní blogy (63,5 %), dále blogy o rodině a přátelích (38,9 %) a blogy zpravodajské (29,1 %). V České republice je celkem 1,2 milionu čtenářů blogů, nejvíce jich je ve Spojených státech amerických (60,3 milionů) a v Číně (53,8 milionů).
Jak je to s psaním blogů? V této oblasti vede opět Jižní Korea (71,7 %) a na posledním místě je zase Maďarsko (7,8 %). Češi jsou na předposledním místě (18,2 %). Lze tedy tvrdit, že v oblasti psaní blogů Češi výrazně zaostávají nejenom za špičkou, ale i za průměrem. Nejvíce se píše o osobním životě, rodině a přátelích, následují zpravodajské blogy. V České republice píše svůj blog asi 620 000 lidí. Vede Čína, kde je přes 40 milionů blogerů.
Právě blogování považuje Martin Malý za tahouna sociálních médií. "Hitem v blogování bylo, je a zůstává psaní článků. Přes všechny experimenty s různými formami a různými způsoby zůstalo u blogů stále těžiště u "starého dobrého" článku. Možná mikroblogování, to je takový "návrat ke kořenům", k jednoduché, až na dřeň ořezané formě sdělení. Na druhou stranu ta sdělení bývají často opravdu na úrovni onoho vysmívaného "Byli jsme na večeři a teď se dívám na televizi"."
Na celém světě je 272 milionů uživatelů sociálních sítí, v České republice okolo osmi set tisíc. Sociální sítě jsou nejvíce oblíbené na Filipínách (83,1 %) a v Maďarsku (79,9 %). V České republice zmíněných osm set tisíc činí 35,5 % aktivních uživatelů. Hůře je na tom v tomto směru pouze Francie (33,1 %). Co uživatelé v sociálních sítích dělají nejčastěji? Je to hlavně nahrávání fotek (55,1 %), posílání vzkazů (74 %) a poslech hudby (33,6 %). Nejvíce je v sociálních sítích Američanů (43 milionů) a Číňanů (39 milionů). Ze sociálních sítí jsou nejoblíbenější MySpace (32,3 % uživatelů), Facebook (22,5 %) a Blogger (15,7 %).
Sdílení obsahu je nejpopulárnější na Filipínách (86,4 %) a v Číně (73,5 %), nejméně aktivní jsou Japonci (21 %). Češi jsou v tomto směru poměrně aktivní (59,4 %). V počtech uživatelů vedou Spojené státy americké (47,1 milionů) a Čína (45 milionů), obsah sdílí i milion Čechů. V poměru k celé populaci jsou jasně nejlepší Nizozemci, z nichž téměř třetina sdílí obsah. Čechů sdílejících obsah je 15,9 % z celé populace. Sdílení videoobsahu si nejvíce oblíbili Brazilci (68,3 %), nejméně aktivní jsou Maďaři (16,3 %). Češi jsou v dolní polovině žebříčku (26,6 %), videoobsah jich sdílí celkem 400 tisíc.
Pouhých konzumentů obsahu je samozřejmě mnohem více než těch, kteří obsah vkládají. Filipínci jsou unikátem (98,6 %) v prohlížení videí, Češi jsou na tom v tomto ohledu také dobře (84 %). Tato čísla napovídají, že prohlížení videoobsahu je skutečně nejpopulárnější činností aktivních internetových uživatelů. Nejvíce lidí si video prohlíží ve Spojených státech amerických (74,2 milionů) a v Číně (54,4, milionů), fanoušků videoobsahu je v Česku 1,5 milionu, tedy 84 % aktivních uživatelů. V poměru k populaci jsou na tom nejlépe Nizozemci (47,5 %), celých 22,3 % české populace si na Internetu prohlíží videa.
Trochu mimo zájem mas stojí podcasting, využívá ho 29,5 milionu Američanů a 45,4 milionů Číňanů. V Česku to je 400 tisíc uživatelů (43,2 % aktivních uživatelů). Podcasty uživatelé stahují nejčastěji jednou za týden.
RSS kanály jsou nejpopulárnější v Rusku (56,6 %) a v Brazílii (55,3 %). V Česku využívá RSS čtečky 15 % uživatelů, horší jsou už jenom Maďaři (14,7 %). Ve světě vedou Číňané (33 milionů) a Američané (18,6 milionů), Brazilců využívajících RSS je 8,7 milionů.
Výzkum ukazuje, že nejvíce se daří nahrávání a sdílení multimediálního obsahu a blogování. Uživatelé Internetu preferují obsah "on demand", pasivní konzumace obsahu je na ústupu. Kontrola nad obsahem je jednou z nejdůležitějších výhod sociálních médií. Už nyní se můžeme těšit na čtvrtou verzi výzkumu, která jistě potvrdí současné trendy a přinese další odpovědi na otázku, jak se bude vyvíjet obliba sociálních médií v budoucnosti.
Čeští uživatelé sociálních internetových médií jsou ve světovém měřítku průměrní, velká část z nich si oblíbila mnohé z možností sociální internetové komunikace. Tahouny světových čísel jsou asijské státy, které vynikají nad ostatními, i technologicky vyspělými zeměmi. Z aktivních uživatelů jsou právě ti asijští nejotevřenější sociálním médiím všech typů, v Evropě je možné vysledovat větší lokální odlišnosti.
Rubrika Lidé
Jaké je to na chatu s osobností? Znám internetové online rozhovory ze čtenářské strany, teď jsem měl šanci být přímo u toho, jak takový chat s osobností vzniká. Docela zajímavé.
Komunitní server Lidé.cz pořádá pro své uživatele takzvané moderované chaty s osobnostmi. Nedávno byla hostem na chatu zpěvačka Aneta Langerová. Mohl jsem být u toho, takže jsem mohl nerušeně pozorovat, jak taková akce probíhá. Příchod hosta byl přesně načasovaný, krátké školení jak odpovídat a celá legrace mohla začít. Otázky se hrnuly neuvěřitelným tempem a kromě těch, kde se uživatel ptal, jak se host má, jich bylo i dost zajímavých.
Zpěvačka Aneta překvapila psaním všemi deseti a odpovídání jí šlo až neuvěřitelně rychle (beru to podle sebe, já rozhodně všemi deseti nepíši). V místnosti byl klid, pouze odpovídající, její manažer, administrátor a já. Ticho občas přerušilo uchichtnutí nad více či méně vtipnou otázkou. Těch nakonec bylo hodně přes dva tisíce, takže se podařilo zodpovědět jenom zlomek z nich. Zajímavé bylo, že se dost uživatelů vyptávalo, jestli skutečně odpovídá ta jejich milovaná Aneta. Zdálo se jim, že zodpovězené otázky přibývají až příliš ďábelským tempem. Mnoho tazatelů bylo nespokojeno, jelikož se na jejich dotazy nedostalo. Další se bavili tím, že vkládali sprosté otázky, za což ihned následoval od administrátora měsíční zákaz vstupu na chat.
Složení otázek bylo vůbec zajímavé. Převažovalo klasické "jak se máš, mám tě moc ráda", na druhém místě byly sprosťárny a urážky, na třetím dotazy ohledně koncertů v nejrůznějších městech. Těsně v závěsu skončily dotazy týkající se nové image zpěvačky, konkrétně jejích blonďatých zkrácených vlasů. Tady byli tazatelé rozděleni na dva tábory – jedni vyjadřovali spokojenost, druzí se posmívali. Celkem očekávané zjištění, dotazy byly většinou o ničem, skutečně zajímavých otázek bylo jako máku. Ale vyzobat je mezi dvěma tisíci balastu, to vyžaduje jisté umění a hlavně hodně úsilí. Bez pomoci administrátora by to snad ani nebylo možné. Proto se tomu říká moderovaný chat. Bez moderátora, který by mazal nesmyslné dotazy, by to byl chaos a uživatelé by se moc kloudných odpovědí nedočkali, odpovídající by třídil a třídil...
Host se nenechal rozhodit a trpělivě více než hodinu (což je prý nadstandardní) odpovídal a odpovídal. Takový chat s osobností je velmi žádanou věcí, nezřídka se podaří přilákat několik stovek zúčastněných, kteří položí tisíce otázek. Některé mají smysl, jiné ne. Někdo si chce zanadávat, jiný se skutečně zajímá o hosta a jeho odpovědi. V době, kdy dominují televizní rozhovory, případně rozhlasové přenosy, online chat má svůj smysl. I když odpovídající není vidět ani slyšet, zájem mezi uživateli je. Pro internetové publikum je to totiž fajn způsob, jak se na něco zeptat, přece jen, kdo by volal nebo psal do televize nebo rádia. Právě pro online komunikaci je internetový chat nejjednodušším řešením, proto je i na českém internetu podobných online rozhovorů několik za den. Osobnosti si zvyšují popularitu, internetové servery čtenost a všichni jsou spokojeni. Brzy se doufám můžeme těšit na videorozhovory, kdy bude osobnost vybrané odpovědi v přímém přenosu předčítat na kameru.
Potom budou uživatelé ještě spokojenější, protože svého oblíbence uvidí i uslyší. Budou si tedy jisti, že na druhém konci „drátu" je skutečně pravá a nefalšovaná celebrita nebo politik. Pokud se tyto rozhovory stanou standardem například na zpravodajských webech, může se jít televize zakopat úplně. Klasické diskuzní pořady, vysílané obvykle v neděli okolo poledne, dostanou těžkou konkurenci.
Rubrika Média
Times Online, tedy internetová verze britského deníku, nabízí unikátní archiv článků zdarma. A to už od roku 1785 do roku 1985. Dvacet milionů článků pokrývajících 200 let historie! Pro člověka, který se zajímá o moderní dějiny, je to prostě a jednoduše skvělé.
Díky článku v Guardianu jsem se dozvěděl, že Times Online má archiv zdarma, neuvěřitelných 20 milionů článků o době trvající dvě stě let. Skvělý je hlavně fakt, že je možné mezi články jednoduše vyhledávat. Zajímá vás třeba Napoleon? Napíšete jeho jméno a během chvilky se můžete probírat v tisících článků mapujících jeho kariéru. Stejně tak je možné postupovat při hledání informací o nejrůznějších osobnostech nebo událostech.
Uživateli pomáhá pěkně zpracovaná časová osa, na které jsou vyznačeny milníky, které by ho mohly zajímat. Po výběru události se zobrazí klíčový článek, jako je tomu například k bitvě u Waterloo. Nebo je libo „aktualita" o potopení Titanicu? Fanoušek historie a možná i profesionální historik si přijde na své. Redakce pro línější uživatele připravuje upoutávky na důležité události, z nabídky si myslím vybere každý.
Myslím, že jsem ještě nenarazil na podobný archiv, který by mě tak zaujal. Témata, která mě baví, tak mohu vidět pohledem věhlasných novin. Archiv nabízí fascinující pohled do historie. Anne Spackman, šéfeditorka internetových Timesů, pro Guardian prohlásila, že se s kolegy snažila nastavit nový standard v internetových médiích. Zatím je archiv zdarma, ovšem stále se neví, zda se za něj nakonec nebude muset platit. Rozhodnutí přijde v době, až bude mít tato novinka vybudovanou slušnou uživatelskou základnu. Co se mě týče, tak si určitě pro jistotu udělám čas a o víkendech budu brouzdat historií, dokud je zadarmo. Zatím se mi zdá, že i kdyby se za archiv platilo, tak to jeho příznivce neodradí. Je totiž skvělý.
Pokud bych měl za nějakou službu na Internetu platit (byť jen minimální částku), tak archiv obsahující 20 milionů článků by byl horkým kandidátem k odčerpávání mých peněz. Takové množství informací za pár drobných stojí, nepředpokládám totiž, že se bude jednat o vysokou částku. A například pro profesionální historiky může být archiv skvělou pomůckou, která mimo jiné hlavně šetří čas.
Pokud Timesy nastavily nový standard v internetových médiích tímto určitě velmi finančně i produkčně náročným projektem, nemůže mě nezajímat, kdy se něčeho podobného dočkáme u nás. Nejenže nemáme noviny, které by vycházely před dvěma sty lety i nyní, ale hlavně k tomu asi chybějí peníze a lidi. Digitalizují se jiné, důležitější dokumenty, takže našinci nezbude než chodit do kamenných archivů a knihoven a přehrabovat se v hromadách tlejícího papíru. Bylo by ale krásné, kdybychom si za pár let mohli na svých monitorech prohlížet vydání Lidových novin z roku 1939, tedy z období, kdy byla zaváděna cenzura...
Rubrika Fun
Rubrika Internet
Na Internetu je možné najít mnoho digitalizovaných historických dokumentů. Mapy, deníky Charlese Darwina, zápisy komunistické STB z roku 1968, staré tisky, dokument k vyhlášení americké nezávislosti a spoustu dalších zajímavostí. Kde začít?Síť skýtá nepřeberné množství digitalizovaných historických dokumentů, které potěší amatéra i odborníka. Populární jsou hlavně historické verze map, které je možné najít nejenom v digitalizované podobě, ale také jako interaktivní aplikace. Příkladem druhé varianty jsou historické mapy na serveru Mapy.cz. Zobrazují dobovou situaci z let 1836 – 1852 (v dubnu minulého roku se jimi na svém blogu chlubil Ivo Lukačovič).
Historický ústav akademie věd České republiky nabízí digitalizované mapy z nejrůznějších historických období. Za pozornost stojí zejména Historický atlas měst ČR s výběrem desítek zajímavých map a plánů významných měst. Část kartografická obsahuje podle charakteristiky projektu reprodukce starých map a plánů měst i jejich okolí a tématické historické mapy měst. Všem svazkům jsou společné reprodukce kartografických pramenů. Znázorňují města vždy k určitému datu jednotným, „průřezovým" způsobem a umožňují srovnání polohy měst i jejich nejbližšího zázemí ve shodném měřítku a kartografickém zobrazení. Patří k nim Müllerova mapa Čech z roku 1720 a Moravy z roku 1716, první vojenské (josefské) mapování ze 60. a 80. let 18. století, stabilní katastr z 20. až 40. let 19. století, Kreibichovy mapy českých krajů z 20. a 30. let 19. století, Schenklovy mapy moravských krajů z poloviny 19. století a letecké snímky měst se situací městské aglomerace ze 30. a 40. let 20. století.
Pokud se fanoušek map nespokojí s naším územím, může si prohlédnout přehledný katalog webových stránek o historických mapách na serveru University of Texas. Odkazovaný server Map History je rozcestníkem po zdrojích informací a historických map po celém světě.
Neméně zajímavé jsou digitalizované historické dokumenty. Příkladem je osobní deník manželky Charlese Darwina. Na Internet byl umístěn studenty Cambridge University. Emma Wedgwoodová, Darwinova manželka a důvěrnice, psala o běžném rodinném životě, ale i o strastech, které Darwin prožíval díky svému netradičnímu a novátorskému pohledu na evoluci člověka.
Deníků je šedesát, mají dohromady 6000 stran a popisují roky 1824, 1833-4, 1839-45 a 1848-96. Obsahují poznatky o životě Emmy Wedgwoodové od jejích šestnácti let až do smrti v osmaosmdesáti letech v roce 1896. Nejzajímavější pasáže hovoří o podivné nemoci, která trápila Darwina častými výpadky vědomí a nevolnostmi. Autorka deníků si do textu značila několik různých kódů, například svoji periodu označovala velkým X. Ředitel projektu na Cambridge University prohlásil, že zpřístupnění deníků Emmy Wedgwoodové završilo unikátní kolekci online dokumentů týkajících se života a díla Charlese Darwina. Do roku 2009, kdy bude široká veřejnost slavit stopadesátiletý výročí vydání Darwinovy klíčové práce O původu druhů prostřednictvím přirozeného výběru, se badatelovi příznivci dočkají dalších zpřístupněných dokumentů. Mezi dokumenty týkající se našeho prostředí je novinkou projekt Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který nabízí pohled do roku 1968.
Zpravodajství, report STB z období počátku okupace vojsky východního bloku, to vše najdete velmi přehledně zpracované na webových stránkách této zajímavé studie. Kuriozitou jsou dobové rozhlasové nahrávky. "Jsou to originální pásky záznamů, které byly pořízené přímo v srpnových dnech. Je to zhruba těch deset nejsvobodnějších dní vysílání Československého rozhlasu," řekl Lidovým novinám jeden z autorů projektu. Multimediální zážitek rozšíří obsáhlá fotogalerie. Historiky potěší jmenný seznam obětí okupace a denní svodky hlavní správy STB.
Digitalizaci historických dokumentů se věnuje velmi intenzivně i Národní knihovna České republiky. Zpřístupnění dokumentů v digitální podobě například na Internetu je důležité hlavně kvůli pro studenty a vědce, kteří si tak mohou prohlížet materiály, které by se jim dříve nemohly dostat do rukou. Nemluvě o tom, že dokumenty a knihy postupně podléhají času, a je tedy nutné zachovat jejich podobu a obsah pro příští generace alespoň v digitální podobě. Ukázkovým projektem je Národní digitální knihovna, jde o vybraný soubor publikovaných digitálních i digitalizovaných dokumentů, kvalifikovaných jako základ národního kulturního dědictví určeného k trvalému uchování a zpřístupnění současným i budoucím uživatelům. Více o tomto projektu lze nalézt ve článku Digitalizace knihoven je běh na dlouhou trať. Na Internetu lze samozřejmě nalézt řadu dalších zajímavých dokumtenů dávné i bližší historie. Stránky knihovny amerického Kongresu nabízejí náhledy klíčového amerického dokumentu Declaration of Independence a každý z technicky vyspělých národů postupně zpřístupňuje své důležité dokumenty online.
Ze soukromých projektů zaujme web Footnote, nabízející k prohlížení ohromné množství historických dokumentů. Příkladem může být novinové zpravodajství o zkáze Titanicu. Novým projektem je i zpřístupnění archivu listu Times, který nabízí unikátní archiv článků zdarma. A to už od roku 1785 do roku 1985, což znamená dvacet milionů článků pokrývajících 200 let historie.
Článek samozřejmě nemohl vyjmenovat všechny zajímavé weby s historickými dokumenty. Pokud máte vlastní zajímavý tip, neváhejte se o něj podělit s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem.
Rubrika Média
Blogy získávají na důležitosti, jsou vnímány jako jeden z kanálů šíření politických i jiných názorů. Autoři blogů se však kvůli svým zápiskům mohou dostat do vězení, a to nejenom v nesvobodných zemích.Podle informací organizace World Information Access se za poslední rok rapidně zvýšil počet uvězněných blogerů. Od roku 2003 bylo celkem 64 lidí uvězněno kvůli zápiskům v blogu, za rok 2007 to bylo třikrát více než v roce předchozím. Více než polovina všech uvězněných od roku 2003 připadá na Čínu, Egypt a Irán.
Blogeři byli uvězněni z nejrůznějších důvodů. Například kvůli odhalení korupce ve státní zprávě, upozornění na porušování lidských práv nebo kvůli kritice nedemokratického státního zřízení. Počet zadržených podle reportu vzrostl hlavně díky vzrůstající důležitosti blogů v politické sféře. Počet uvězněných blogerů stoupal například v době voleb nebo rozsáhlých politických protestů. Právě tyto a podobné události byly terčem komentářů, které politikům nevyhovovaly.
Průměrný čas, který blogeři trávili ve vězení, dosáhl patnácti měsíců. Nejdelším rozsudkem bylo osm let ve vězení. Skutečný počet uvězněných blogerů může být mnohem vyšší, jelikož u mnohých politických rozsudků není jasné, za co byl vlastně odsouzený uvězněn. Z těchto neurčitých případů může být i dost rozsudků za vyjadřování názorů v blozích. Například organizace Commitee for Protect Bloggers odhaduje, že někteří z více než tří set odsouzených v Barmě mohou být blogeři. Tyto domněnky jsou ovšem neprověřené.
Třicet zemí používá technologické restrikce v boji proti nepohodlným blogerům, například v Číně je technicky velmi obtížné provozovat blog, ve kterém se probírají politická témata. Vláda velmi často pracuje s cenzurou a blokováním závadného obsahu. Zajímavé je, že nejenom vlády v Asii a Africe bojují pro publikování názorů na Internetu. V posledních čtyřech letech byli uvězněni i blogeři v Británii, Francii, Kanadě a ve Spojených státech amerických. Rok 2008 prý přinese rekord v počtu uvězněných blogerů, má být překonáno číslo šestatřiceti blogerů, kteří skončili ve vězení v roce 2007. Příčinami tohoto nárůstu budou stoupající popularita blogů jako média, restrikce na Internetu a také významné politické události. V příštím roce jsou na programu volby ve Spojených státech amerických, Číně, Pákistánu a Iránu.
Podle profesora Phila Howarda z Univeristy of Washington je nejnebezpečnější blogovat v Egyptě, Číně a Iránu. Pokud se bloger zaobírá politickými tématy a nesouhlasí se státní politikou, může se obávat sankcí, v nejhorším případě i vězení. Profesor Howard upozorňuje, že zveřejněné počty uvězněných blogerů mohou být mnohem nižší než čísla skutečná. O mnohých kauzách se totiž novináři vůbec nedozvědí, platí to zejména pro Čínu, Zimbabwe a Irán.
Blogy jsou velmi populární v Číně, tam jich existuje asi 70 milionů. Jenom malý zlomek z nich se ale věnuje politice, přesněji řečeno politické opozici. Čínská vláda používá nejen cenzuru a blokování politicky nepřijatelných webových stránek, ale také věznění blogerů. I v rozvinutých demokratických režimech není postih blogera ničím zvláštním, za příklad může posloužit Gavin Brent z Walesu, který byl uvězněn v dubnu letošního roku za psaní výhrůžných zpráv. Zde nešlo o politiku, ale o uvěznění na základě porušení zákona.
Na přelomu loňského a letošního roku svět sledoval kauzu blogera ze Saudské Arábie. Tamní nejpopulárnější postava blogosféry, Fouad Al-Fahran, byl uvězněn za kritiku místního politického zřízení. V této zemi šlo o první podobný případ, bloger kritizoval korupci ve státní správě. Na jeho stranu se postavilo mnoho blogerů z arabského světa, vznikla dokonce webová stránka, vyzývající k jeho osvobození. Blogeři se postavili za práva svého kolegy ještě v době, kdy o případu neinformovala státní média, což potvrdilo, jak rychle se šíří informace v blogosféře.
Al-Fahran dostal před uvězněním šanci na omluvu, tento krok však odmítl. Jeden z jeho příznivců ho pak navštívil ve vězení a napsal o tomto setkání zápisek do jeho blogu. Za uvězněného blogera se postavili i významné osobnosti místního kulturního života. Ostatní saudští blogeři se z případu poučili a začali používat přezdívky (uvězněný bloger používal své pravé jméno).
Mezi známé příklady uvězněných blogerů patří i kauza ze Singapuru, kde skončilo za mřížemi několik lidí, kteří v online diskuzích slovně útočili na jiné rasy. V Barmě byl uvězněn Nay Phone Latt, populární prodemokratický bloger, navíc na tamní poměry velmi zkušený počítačový uživatel. Neví se, zda byl uvězněn za své názory nebo za to, že je prostě jenom schopem provozovat online informační zdroj. Pokud se vrátíme do Číny, která je postihováním svobody slova na Internetu pověstná, existuje zde trochu netradiční kauza. Jeden z blogerů byl uvězněn za to, že provozoval webové stránky s erotickou tématikou. Muž jménem Li psal kromě jiného o sexu, a to se vládě nelíbilo. Za svoje aktivity od čtenářů nevybíral peníze, stejně ale skončil ve vězení. Ten, kdo v Číně tvoří erotický obsah, může skončit ve vězení na půl roku až tři roky.
V České republice mi není znám žádný případ uvěznění blogera, všechny případné přestupky by měly být řešeny podle platných zákonů. Problematickou oblastí by v případě blogů mohlo být například šíření poplašné zprávy nebo pomluvy.
Rubrika Sport
Podařilo se nám získat originál SMS zprávy, kterou poslal útočník Milan Baroš kouči Bruknerovi bezprostředně po vyřazení českého týmu z Eura 2008. Barošova snaha dementovat zprávy bulváru o jeho slovní přestřelce s trenérem se tak ukazuje jako jedna velká blamáž. Dobrá práce, pane Kruntoráde!
Rubrika Média
Jedné z největších tiskových agentur světa se nelíbí, jak s jejím obsahem pracují blogeři. Associated Press chce vytvořit návod, podle kterého by blogeři zacházeli s „jejími" informacemi.
Agentura AP se podle informací New York Times ohrazuje proti tomu, jak blogeři pracují s agenturními informacemi. Zástupci agentury prý pracují na návodu, podle kterého by blogeři mohli bez problémů pracovat s informacemi, které AP přináší. Agentura se ohrazuje celkem po právu, za její informace totiž média platí. Situace s blogery je ale poněkud složitější, jelikož ti si nemohou dovolit (tedy většinou) agenturní servis platit, ale informace se jim hodí. Zástupci AP cítí, že blogeři jim vysávají informace a možná tím i trochu snižují zisk. A nejraději by byli, kdyby všichni blogeři místo citací odkazovali přímo na jejich obsah.
Na tento problém upozorňuje i Eva Vozárová na serveru Mediálně.sk. Připomíná, že americký server Drudge Retort byl agenturou AP dokonce požádán, aby ze své databáze stáhl sedm příspěvků s citacemi agenturních zpráv. Do čela kritiky AP a na stranu blogerů se postavil i technologický blog TechCrunch. Odkazuje na výjimku z amerického autorského zákona zvanou fair use (více Wikipedia), která povoluje citace z autorsky chráněných děl volně používat například na vzdělávací, zpravodajské nebo publicistické účely. TechCrunch dokonce vyzval blogery k jakémusi bojkotu agentury AP, dokud se její představitelé neuklidní. A jak takový bojkot může vypadat? Blogeři by se o agentuře AP měli prostě odmlčet a nezmiňovat ji. Kdyby se skutečně podařilo bojkot spustit a pokud by se ho zúčastnil dostateční počet blogerů, agenturu by to nakonec mohlo mrzet. Citace je totiž obvykle provázena odkazem na zdroj, takže by agentura AP mohla přijít i o trochu té návštěvnosti svého webu a o nezanedbatelné množství zpětných odkazů.
Je vidět, že americká komunita blogerů je pro poskytovatele oficiálních informací důležitá a nezanedbatelná. To u nás se nikdo s podobnými záležitostmi nestresuje, asi není ani proč. Mediálním domům a agenturám zatím nevadí, když si někdo z blogerů vypůjčí část textu, tedy pokud jí označí zdrojem, neměl by být absolutně žádný problém. Zkušenosti z praxe ale ukazují, že se zprávy zvesela kopírují ze zpravodajských portálů na blogy. Škoda, kterou tímto blogeři způsobují, je ale tak zanedbatelná, že nikoho ani nenapadne handrkovat se kvůli několika řádkům textu.
Horší je to mezi samotnými blogery, ti si svůj obsah úzkostlivě hlídají a pokud mohou, veřejně a s velkou parádou označí toho, kdo si jejich obsah „vypůjčil", za zloděje. Za zloděje ostatně označují i kolegy, kteří si nějaký ten obsah okopírovali od někoho jiného, třeba i tiskové agentury. U nás by tedy skvěle fungovala „obsahová domobrana", díky ohlášením by si zloději internetového obsahu jen tak neškrtli. Smutné je, že tito zloději nikoho nezajímají, a velké poskytovatele obsahu už vůbec ne...
Rubrika Foto
Je to tak, oba aktéři aférky to potvrdili, na důkaz svého vztahu nám poslali společnou fotku z osmdesátých let...
Rubrika Foto
Redakci se podařilo získat exkluzivní materiál, který dokazuje, že Dagmar Havlová není svému muži na 100% věrná. Fotografický materiál nám anonymně předal traktorista Bohuslav Brázda z Třešti na Vysočině, za což mu vřele děkujeme. Na několika stech náhodně pořízených fotografiích je ex první dáma s „filosofem z Vysočiny" zachycena v opravdu pikantních sexuálních pozicích. Na některých snímcích figurují i domácí zvířata...
Rubrika Lidé
Někteří z nás už nevědí, jakými cestami komunikovat dřív. Internetové chaty a mobilní telefony se stávají neuvěřitelnými žrouty času a také svádějí k závislosti. Potvrzují to provozovatelé mobilních sítí a internetových chatů, i psychologové.Více než třetina lidí oslovených analytickou agenturou IDC by si jako jedinou věc na 24 hodin vybrala mobilní telefon. Oželela by například peněženku, klíče, notebook nebo hudební přehrávač. Lze tedy tvrdit, že pro onu zmíněnou třetinu repondentů je mobilní telefon nejdůležitější věcí. Více k této studii najdete v glose Technologie jsou pro nás důležitější než peněženka. Lidé prý začínají trpět „hyperkonektivitou", nedokáží si přestavit, že by zůstali bez technologického spojení se světem. Nejedná se jenom o telefon, ale i o počítač, respektive nejvyužívanější činnosti, jako je e-mailování a kontakty v sociálních sítích.
Tento vývoj je nevyhnutelný, technologie nelze zastavit. Je to samozřejmě dobře, ovšem otázkou zůstává, zda je dobře, když je pro nás nejdůležitější věcí mobilní telefon. To se bez něho na jeden jediný den neobejdeme? Dále se v žebříčku nepostradatelných věcí umístila peněženka, klíče, notebook a hudební přehrávač. Převládají tedy technická zařízení, peněženka a klíče jsou věcí absolutní nutnosti. Jestli začínáme být na něčem opravdu závislí, tak jsou to technologie.
"Nejvíce nachatovaných hodin má v současné době uživatel s veřejným údajem 12 235 hodin."Diagnózou je neustálá potřeba být k zastižení, připojený, potřeba komunikovat na dálku. Zvyšuje se nejenom počet těch, kteří jsou „hyperkonektivní", ale také počet možností připojení a nových bezdrátových prostředků komunikace. V roce 2010 bude prý běžný počet deseti bezdrátově připojených zařízení na osobu. Kromě mobilního telefonu, počítače a hudebního přehrávače tedy přibudou další prostředky prohlubující závislost na tom být připojený.
Fenoménem mezi internetovými uživateli je už poměrně dlouho chatování. Chat je krátká komunikace nebo rozhovor dvou nebo více lidí prostřednictvím komunikační sítě, který se uskutečňuje vždy v reálném čase formou psaného textu. O uživatelích chatu se velmi často hovoří jako o potenciálních obětech závislosti na Internetu. Martin Kožíšek, vedoucí administračního týmu serveru Lidé.cz, má k dispozici údaje o tom, kolik času tráví lidí chatováním prostřednictvím jejich služby:
"Uživatelé si mohou údaj o tom, kolik času stráví na chatu, zakrýt. Nejvíce nachatovaných hodin má v současné době uživatel s veřejným údajem 12 235 hodin (6,5 hodiny denně), neveřejný zhruba 21 000 hodin (12,5 hodiny denně). Nepočítá se pouze čas online, ale aktivní komunikace, tedy odeslání textu zhruba každých 5 minut. Rekord nepřetržitého času stráveného na chatu který je nyní 63 hodin."
Ti uživatelé, kteří stojí za těmito rekordy, možná mají co dělat se závislostí. Extrémní případy potvrzuje i Martin Kožíšek: "I když si spousta lidí myslí, že v době ICQ a Skype je obliba chatu dávno pryč, návštěvnost pořád roste. Zatímco dopoledne je věkový průměr na chatu kolem pětadvaceti let, večer ve špičče klesá průměr pod dvacet let. Tento rozdíl způsobují chatující ze zaměstnání, rekordmani jsou pak lidé ze státní správy. Znám hodně lidí, kteří kvůli chatu přišli o zaměstnání, rodinu i majetek, ale zase znám mnoho, kterým komunikace v soukromí pomohla překonat spousty problémů. Chatuje hodně známých lidí, herců, zpěváků, politiků – je možné zde také potkat lidi, kteří si na osobnosti hrají a kradou identity, vydělávají si podvody. To vše je chat a kdo tomu lákadlu neodolá, chat ho pohltí. Není žádná hranice času – jde jen o zdravý rozum, aby člověk rozeznal realitu od fikce. Kdyby se mně někdo zeptal, jestli beru drogy, tak řeknu že ano, chodím totiž na Internet."
Zdánlivě jednoduchá technologie, mobilní telefon, může díky svým možnostem způsobit uživateli dost problémů. To potvrzují i čísla, která zaznamenal jeden z našich mobilních operátorů: "Registrujeme zákazníky, co provolají měsíčně i 10 000 minut, tedy 166 hodin, což činí pět a půl hodiny hod za den. Jsou schopni odeslat i 6000 textových zpráv měsíčně (tedy 200 za den). Průměrné měsíční hodnoty jsou při tom 100 minut (odchozí i příchozí hovory) a 34 textových zpráv. Odhadujeme, že cca polovina uživatelů svůj telefon téměř vůbec nevypíná," vypočítává Martina Kemrová, tisková mluvčí společnosti T-Mobile.
Existuje ale vůbec závislost na mobilním telefonu a počítači? Konkrétně na potřebě neustále komunikovat, být online? Lukáš Blinka z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, spadajícího pod Masarykovu univerzitu, má jasno: "Dalo by se uvažovat, že člověku chybí naplnění určitých potřeb, což může vést k jejich náhražkovité a patologické „konzumaci" – to je jeden vlivný přístup k uchopení závislosti na technologiích (znamená to, že závislosti předchází nějaký jiný deficit). "
Jiný přístup naopak vidí v těchto nových technologiích potenciál závislost vyvolávat – a nejčastěji a nejvýrazněji se diskutují právě komunikační aplikace – chaty a online hry. "Pokud existuje závislost na Internetu a mobilech, je to právě na těch komunikačních aplikacích a možnostech." Oficiálně závislost na Internetu a mobilních telefonech sice neexistuje, ale z klinického hlediska se nahrazuje jinými blízkými poruchami. Zkoumají se význačnost, snášenlivost, abstinenční příznaky, konflikty a recidiva. Vědci k závislosti na technologiích přistupují stejně jako k závislosti na látkách, například příznaky jsou mnohdy podobné. Rozhodně ale neexistuje hranice odeslaných textových zpráv za den, díky jejímuž překročení bychom mohli uživatele mobilního telefonu označit za závislého.
Závislost (přesněji závislé chování) se podle Lukáše Blinky projevuje jednoduše: "Počítač nebo mobilní telefon se stanou pro jedince nejdůležitější v jeho životě, tráví „na drátě" stále více a více času, začne zanedbávat ostatní činnosti ve svém životě, což pochopitelně přináší své důsledky – krize v rodině, v práci či škole. V této fázi většinou dojde k přerušení aktivity, uživatel se pokusí situaci zvládnout, ale záhy se k závislému chování vrátí, opakuje či prohlubuje se krize. Typickým znakem je, že jedinec se závislou aktivitou spíše snaží zbavit nepříjemných pocitů, než aby mu aktivita jako taková přinášela dobrý pocit. Závislost se může projevovat chronicky, nebo může být s intenzivní krizí, kdy dojde například k propuštění z práce, rozvodu, vyčerpání prostředků. Někde v těchto fázích může dojít k léčbě, pak se většinou ukáže, že ta závislost byla pouze symptomem něčeho dalšího. V drtivé většině případů je závislost na technologiích způsobena něčím jiným, léčba by se měla tedy odvíjet podle toho."
Kolik procent naší populace má tedy sklony k závislosti na technologiích? Z výzkumů Fakulty sociálných studií Masarykovy univerzity vyplynulo, že sklony k závislému chování na Internetu má přibližně 5 % populace uživatelů – to ovšem v případě, pokud budeme velmi mírní v kritériích. Pokud budeme přísní, je to méně, asi 3 %.
S překotným vývojem technologií a způsobů komunikace přicházejí další a další možnosti, jak být v neustálém kontaktu s přáteli. Tím pádem další ohrožení a zloději času v reálném světě. Pokud budeme telefonovat tři hodiny denně, další hodiny strávíme chatováním a hraním online her, bude vůbec čas na život? "Není třeba očekávat žádný zlom, není třeba zdvihat varovně prst. Zatím nic nenaznačuje, že by se něco zásadního mělo dít. Rozhodně ne ve smyslu klinických závislostí. Jiná věc je kvalita života – měli bychom méně mluvit o „závislostech" a „léčbě" a spíše mluvit o návycích při používání technologií, což je záležitost spíše duševní a pracovní hygieny," uzavírá Lukáš Blinka.
Rubrika Média
Americká televize CNN se svým projektem iReport ukazuje, že i amatéři mohou tvořit zajímavý a kvalitní zpravodajský obsah. Pohled nenovináře je mnohdy velmi přínosný a inspirativní, což si začíná uvědomovat nejedno věhlasné médium.
Známá zpravodajská televize CNN dala prostřednictvím svého projektu iReport slovo amatérům, kteří tak mohou v exkluzivním médiu poměřit své novinářské schopnosti s profesionály. Za pozornost stojí zejména příspěvky, které komentují americké prezidentské volby. Pohled amatérů vytváří protiváhu profesionálním příspěvkům ostřílených novinářských es.
Přínosné jsou i příspěvky k aktuálním událostem, příkladem čtenářského reportu může být třeba reportáž o záplavách v Indianě. Videozáznamy a fotografie z postižených oblastí doplněné mapou oživí profesionální obsah a hlavně jejich aktuálnost a surovost z nich činí obsah rovnocenný reportům placených profesionálů. Kvalita většiny příspěvků je velmi vysoká a jejich aktuálnost z nich činí zajímavou rubriku, která se těší stejné pozornosti jako ostatní obsah.
Celý projekt je navíc dobře zpracován, šikovné je hlavně poutání toho nejlepšího, co ametéři vyprodukovali. Důležitou záležitostí je i fakt, že v obsahu nemají místo bulvární témata. Odpočinkový materiál se na iReportu objevuje sporadicky a rozhodně není tím hlavním, co uživatelé v amatérském obsahu vyhledávají a oceňují. Příkladem aktuálně zpracovaného materiálu může být reportáž o požáru filmových studií v Kalifornii. Video a fotografie jsou na opravdu vysoké úrovni a jejich přínos je zjevný. Pouze nedoplňují oficiální zpravodajství, ale jsou zpravodajským materiálem prvotřídní kvality.
Amatérských přispěvovatelů jsou tisíce, někteří z nich jsou opravdovými hvězdami. Jejich názory a reportáže ve kvalitě si nic nezadají s prací jeich placených kolegů. Samozřejmě, ne všechna videa jsou kvalitní a zajímavá (mnohá se hodí spíše na YouTube.com), ale to nejlepší stojí opravdu za to.
iReport je prostě ukázkou občanské žurnalistiky té nejvyšší úrovně. Kdybychom se v záhlaví nedočetli, o co jde, těžko bychom odhalili, že se jedné o obsah, který vytvořili amatéři. Můžeme se těšit, až některý z českých zpravodajských portálů dá svým čtenářům podobnou možnost, tedy podílet se na zpravodajství na té nejvyšší úrovni. Videa, fotografie, reportáže a komentáře od lidí, kteří nejsou novináři, totiž stojí za pozornost. Alespoň v případě, kdy jde o propracovaný projekt, který médium nebere na lehnou váhu. Otázkou je, zda by se našlo dost schopných amatérů, jejichž obsah by zpravodajství mainstreamového média opravdu obohatil...
Rubrika Foto
Tak tohle skandální odhalení stojí za to, děkujeme čtenáři Václavu Kruntorádovi, který tuto fotku poskytl mému blogu bez nároku na honorář. Prý byl dost šokovaný a je to hnus...
Rubrika Internet
To, že jsou mnozí policisté z jiného světa, máme možnost poznat z vlastní zkušenosti každý den. Nyní se ovšem strážci pořádku přesunuli i do virtuálního světa Second Life. Proboha proč?
Policisté a technologie? Nic moc, vím z vlastní zkušenosti. Ještě před pěti lety jsem na policejní služebně zastihl policistu vyťukávat protokol do psacího stroje jedním prstem. Před rokem to už bylo PC, ovšem opět jedním prstem. Nyní se naše policie odhodlala k neočekávanému, až neuvěřitelnému kroku. Vstupuje prý do virtuálního světa Second Life.
"Jistě jste nepřehlédli dvě postavy v uniformách, Danu Kraus a Jendu Haka, dva sympatické avatary, kteří s vámi budou v Bohemii každý den od 19. do 21. hodiny. Stejně jako i stávající podpora uživatelů jsou zde pro vás a budou odpovídat na vaše otázky ohledně problémů v Second Life, nastavení klienta a připojení, rádi vám dají radu kam se podívat a co můžete v SL zrovna teď dělat a úplně novým avatarům pomůžou při prvních krůčcích v Second Life." Tolik citace z úvodu tiskové zprávy. Policie rekonstruuje služebny a tak se rozhodla, že si jednu otevře i ve virtuálním světě. Státní instituce, která je podezřívána (a asi právem) z totální ignorance technologií a Internetu, se vzmohla a dotáhla to až takhle daleko. Do světa, kde moc Čechů není a ti, co tam jsou, asi těžko budou řešit své problémy s virtuálními policisty Danem nebo Jendou.
Je to krok správným směrem? Asi těžko, jde o PR tah se vším všudy, o snahu ukázat, že ta naše policie se mění k lepšímu a že jim technologie a novinky nejsou cizí. Vedení policie možná cizí nejsou, ale naprosté většině mužů v uniformách bohužel ano. O tom se každý z nás může přesvědčit nejen na ulici, ale i na služebnách.
"Moderní doba si žádá nový přístup, proto jsme se rozhodli vybudovat moderní policejní služebnu také v Second Life a dát tak jeho uživatelům možnost vyzkoušet si práci policisty a pomáhat a chránit také ve virtuálním prostředí," uvedl policejní prezident Oldřich Martinů.
Policisté se ze všech sil snaží zbavit nálepky pitomců, kteří si při pauze mezi silničními kontrolami pinkají plácačkami kamínek. To, aby se v souvislosti s Internetem a policií mluvilo o virtuální služebně a ne o zmíněném virálním videu, je úkol nad lidské síly. Služebna ve virtuálním světě nemá moc šancí na úspěch, vzpoměňme si, jak dopadlo otevření virtuálního fotbalového stadionu. Do Second Lifu se jako první známá instituce pustila Švédské ambasáda (alespoň co si já pamatuji). Všechny další vstupy již nebyly tak zajímavé (teď hovořím o těch našich lokálních).
Závěrem snad poznámka, že virtuální policejní služebna pomůže uživateli Internetu asi tolik co virtuální hospoda. Když už chce policie budovat image moderní státní instituce, která to umí s technologiemi, mohla by spíš zaplatit svým zaměstnancům kurzy používání počítače...
Rubrika Telekomunikace
Čtěte zde.Rubrika Média
Začalo to jako pohádka. Aktivní videoblogerka podlehla vábení mediálních gigantů a nakonec byla ráda, že může zase vystupovat sama za sebe.
Tento zajímavý příběh zveřejnil deník New York Times. Šestadvacetiletá Amanda Congdon ve svém bytě v Los Angeles začala pravidelně natáčet spoty do svého videoblogu, což jí přineslo slávu a popularitu. V roce 2006 se svou show skončila, zlákala ji nabídka mainstreamových médií, a to ne ledajakých. Podepsala smlouvu s HBO, z toho nakonec nic nebylo, pak se vrhla do služeb ABC News. Tam jí nevyhovovalo prostředí, nakonec si založila produkční společnost, ale zůstala offline na dlouhé měsíce. Teď se bývalá blogerka opět stala blogerkou, dělá si to, co ji baví, natáčí svoje postřehy v obýváku a dál baví své příznivce.
Komentuje po svém aktuální dění a je spokojená. Nikdo jí nic nediktuje a nepřikazuje, může si dělat, co se jí zlíbí. Její příspěvky (například na téma tetování) přinášejí pohled na svět očima normální ženy, což je někdy možná mnohem zajímavější, než pohled profesionální novinářky. Obsah je vyřešený, nyní Amanda začala uvažovat o tom, jak sehnat více fanoušků a nějaké ty inzerenty. Její výhodou je, že je jednou z prvních skutečných hvězd blogosféry a o své příznivce tak nemá na rozdíl od některých svých pokračovatelů nouzi. Před dvěma lety se svým videoblogem (neboli vlogem) začala malou revoluci v době, kdy blogerům přestal stačit text nebo fotky a začali sdělovat své dojmy prostřednictvím videozáznamu.
Popularita jejího programu se mimo jiné odvíjí o zmínek v mainstreamových médiích, nyní se pyšní slušným počtem 200 00 diváků za den. Takovou audiencí se myslím může chlubit i nejeden pořad například České televize. Sílu videa si Amanda vyzkoušela během své sedmitýdenní cesty po Americe, ze které pravidelně přinášela svým příznivcům videozpravodajství. Z cesty vznikl krásný videocestopis, kde jsou jednotlivé natočené spoty propojeny s mapou. Takový trip by si Amanda ve službách HBO asi dovolit nemohla. Cestovat a pořizovat při tom videoblog? Určitě skvělý nápad, pro diváky novinka a pro Amandu cesta do mediálních výšin.
Jak je vidět, „tam nahoře" se jí ale nelíbilo a ráda se vrátila k natáčení ve svém obýváku. Nejspíš jí chyběla svoboda a nezávislost, možná jí nebavilo vysedávat v kanceláři nebo ve studiu. Šéfové v ABC neměli pochopení pro její nápady, vše trvalo dlouho, zbytečné schvalovací procesy jí brzo omrzely. Její fanoušci jsou jistě rádi, že neskončila v nějaké z komerčních televizí, protože by přišli o její skvělé pořady. Někdo se do velkých médií prostě nehodí, pro někoho je lepší kutit si vlastní blog, nezávisle na všem. Zaplať Pánbůh za některé z blogerů a doufejme, že se z nich nestanou profesionálové...
Rubrika Tech
Tedy konkrétně nový 2D model. Americký student přišel se zdánlivě nesmyslným vynálezem, který má pomoci těm, kteří moc pracují a jejich přítelkyně je za to nemají rády. Bez dívky by bylo smutno, tak si mladík vymyslel virtuální milou.Drew Burrows je osmadvacetiletý mladík, který tvrdě pracuje na svých školních projektech a na přítelkyni, případně přítelkyně, nemá příliš času. New York Magazine přinesl krátkou zpověd jednoho z typických mužů, který nemá pro všechnu tu práci a zábavu vlastně ani čas na vztah. Drew prý nachází po nočním návratu domů vždy prázdnou postel. Žádný div, děvčata se v posteli moc často nezjevují sama od sebe.
Na univerzitě v New Yorku, kde si Drew kroutí svá studia, přišel na ideální řešení pro podobně postižené vrstevníky. V podstatě se jedná o krásnou brunetku, která je promítána na postel z projektoru umístěného přímo nad postelí. Dokonce prý reaguje na pohyby té druhé reálné osoby v posteli, je tichá a neruší. Její jediný problém je ten, že je jenom 2D. Ale pokud se chcete chlubit přátelům, že vedle vás spí pěkná bruneta, v podstatě nebudete lhát.
Zajímavostí patentu je infračervené čidlo, které zaznamená Drewův pohyb v posteli. Díky tomu se nestane, že by Drew svou virtuální milou zalehl. Systém byl pojmenován INBED, což je více než trefné. 2D přítelkyně nespí, nejí, neotravuje. Bohužel nedělá ani další věci, kvůli kterým si mnozí z nás vlastně přítelkyně pořizují. Ovšem pokud někomu schází pocit, že není v posteli sám, je promítaná brunetka jednoduchým a elegantním řešením. Nu což, hlavně, že je Drew spokojen...
Když byl otázán, jak dlouho byl bez přítelkyně, odpověděl, že dost dlouho na to, aby ho napadl 2D model. Musím ale uznat, že nápad je jednoduchý, vtipný a neotřelý. Pokud jste si po přečtení prvních slov této glosy pomysleli, že bude pojednávat o nějakém supermoderním robotovi s perfektním ženským tělem, se kterým je možné kromě jiného provozovat i sex, tak se hluboce omlouvám...
Rubrika Internet
Praha, Česká republika, 26. května 2008 – Dnešním dnem se otevřela brána do virtuálního města uživatelů kancelářského balíku OpenOffice.org z celého světa. Získali svůj vlastní internetový portál, kde naleznou čerstvé informace, články, návody, šablony nebo diskuzní fórum.Portál je postaven jako otevřeném komunitním řešení, uživatelé tedy mohou dát k dispozici ostatním své šablony, grafiku nebo rozšíření pro OpenOffice.org.
,,Komunitě uživatelů OpenOffice.org podobný portál dlouho chyběl. My jsme se rozhodli jim poskytnout prostor pro sdílení informací a pomoci tak celému projektu OpenOffice.org. Současná verze portálu je pouze startovní metou pro celý projekt, připravujeme řadu zajímavých funkcí." říká Filip Molčan, tvůrce projektu.
Provoz portálu zajišťuje společnost blue.point Solutions, s. r. o., která v České republice spravuje například portál pro uživatele openSUSE nebo český portál pro uživatele OpenOffice.org a 602Office. ,,Jsme společnost, která staví své produkty na open-source a mimo jiné i touto cestou se snažíme open-source projektům vrátit, co si od nich bereme.", doplňuje Filip Molčan.
OpenOffice.org je jednou z klíčových open-source aplikací a představuje plnohodnotnou náhradu za MS Office. Obsahuje textový editor, tabulkový procesor, prezentační nástroj, databázový nástroj, grafický editor i editor matematických výrazů. Pro ukládání dokumentů používá otevřený formát Open Document, který se stal v roce 2006 oficiálním ISO standardem pro dokumentové formáty. OpenOffice.org je dostupný ve většině používaných jazycích a podporuje operační systémy MS Windows, MacOS X, Linux, Solaris a další.
O společnosti blue.point Solutions, s. r. o.
Společnost blue.point Solutions je jedním z klíčových hráčů na poli open-source řešení v ČR. Firma byla založena v roce 2002 a od té doby se aktivně věnuje podpoře open-source komunit OpenOffice.org či openSUSE. Firma se podílela na většině rozsáhlých implementací open-source řešení v České republice a pracuje převážně s projekty openSUSE, OpenOffice.org, Drupal, KnowledgeTree nebo vTiger CRM.
O OpenOffice.org
OpenOffice.org je plnohodnotným kancelářským balíkem a hlavním konkurentem MS Office, který vám umožní tvořit textové dokumenty, tabulky a grafy, databáze či grafiku. Je dostupný zcela zdarma pod licencí LGPL pro operační systémy MS Windows, Linux, MacOS X a další. OpenOffice.org je v současné době lokalizován do více než 40ti světových jazyků.
Kontaktní informace
Filip Molčan
E-Mail: filip.molcan@blue-point.cz
Jabber: filip@molcan.cz
Tel.: +420 777 301 700
Rubrika Fun
Rubrika Tech
Podle informací české pobočky BSA (Bussines Software Alliance) se u nás používá 39 % softwaru nelegálně. Zatímco v Evropě podle ní míra pirátství klesá, u nás stagnuje. Svůj názor na problematiku pirátství mají zástupci Microsoftu i Společnosti pro výzkum a podporu open source. Jak vlastně BSA funguje a co přináší producentům softwaru?
Češi si podle informací organizace BSA nejčastěji opatřují nelegální software přes Internet, již druhým rokem je u nás prý instalováno 39 % softwaru nelegálně. "Česko se sice opakovaně řadí mezi 30 zemí s nejnižší mírou softwarového pirátství, ale ztráty tuzemského softwarového odvětví přitom představují 2,6 miliardy korun, což je o 253 milionů korun více než v předchozím roce," řekl Jan Hlaváč, tiskový mluvčí protipirátské organizace v tiskové zprávě (text id 16915). V Evropské unii představuje průměrná míra pirátství 35 procent, což je o jeden procentní bod méně oproti předchozímu roku. Celosvětová míra pirátství podle BSA naopak vzrostla o tři procentní body a dosahuje 38 procent.
Z uvedené tiskové zprávy vyplývá, že za posledních čtrnáct let se podařilo v Česku snížit míru pirátství o 27 procentních bodů. Při srovnání tuzemské míry pirátství s dalšími šestadvaceti členskými státy EU se Česko umístilo na dobrém 11. místě, nicméně stále značně převyšuje evropský průměr. "V závěsu za Českem jsou veškeré státy východního bloku, ale i některé západoevropské a jihoevropské státy EU, například Francie (42 %), Itálie (49 %) a Španělsko (43 %). Sousední Slovensko se s 45 procenty umístilo na 16. příčce," uvedl Jan Hlaváč.
Nejméně se podle BSA nelegální software v rámci Evropy užívá v Lucembursku (21 %) či již tradičně v sousedním Rakousku a skandinávských státech (25 %). Nejhorší situace je v Rumunsku a Bulharsku (68 %) a ze sousedních států v Polsku, kde se již druhým rokem nelegálně užívá 57 procent softwaru. Nejvíce se nelegálně šíří operační systém Windows a populární kancelářské softwarové balíky, grafické programy, antiviry a počítačové hry. Mezi nejpoškozovanější výrobce softwaru patří firmy Microsoft, Adobe, Autodesk, Corel a Symantec.
Za stagnaci míry softwarového pirátství v Česku podle BSA mohou dva protichůdné trendy. Zatímco ve firmách se daří proti pirátství účinně bojovat a nelegálního softwaru ubývá, v domácnostech naopak jeho užívání neklesá. "Cílená osvěta a četné policejní razie se pozitivně odrazily ve snaze firem pravidelně kontrolovat legálnost užívaného softwaru. V domácnostech šíření nelegálního softwaru nahrává zejména levná výpočetní technika v kombinaci s přístupem k vysokorychlostnímu Internetu, kde lze nelegální software snadno opatřit," vysvětlil Jan Hlaváč. Celou studii je možné najít na webu BSA.
Tolik k číslům BSA. Jan Hlaváč, její tiskový mluvčí, nám však odpověděl také na několik otázek týkajících se činnosti BSA, metodiky výpočtů míry pirátství, přístupu k open source instalacím a dalších témat. Analýzu míry pirátství provádí analytická společnost IDC, nikoli tedy organizace BSA samotná. Tím by měla být podle Jana Hlaváče zajištěna objektivita průzkumu.
K používané metodice Jan Hlaváč říká: "Zvolená metodika je používána nezměněna již pátým rokem, aby bylo možné výsledky porovnávat. Princip je jednoduchý: z dostupných dat analytici IDC zjistí, kolik se v jednotlivých zemích prodalo počítačů (klasická PC, nikoli např. mainframy). Pak se obdobným způsobem zjistí množství prodaných licencí nejužívanějšího softwaru. Analytici pro tento účel vytvořili "košík" nejčastěji instalovaného softwaru, který obsahuje operační systémy, kancelářské aplikace, utility a hry. Rozdíl mezi množstvím prodaných počítačů a softwaru tvoří počítače bez jakéhokoli softwaru, tedy počítače, na kterých je nainstalovaný nelegální software. Samozřejmě se zohledňuje open-source software. Vychází se z dostupných informací, kolik open source softwaru je užíváno."
Dalším důležitým faktorem je způsob, jakým se ve statistikách nakládá s open source softwarem. Při určování celkového množství softwaru užívaného v daném roce se považuje za legální veškerý open source software poskytovaný zdarma, freeware a shareware – tyto programy se tedy nezahrnují do kategorie pirátského softwaru. Při stanovování míry softwarového pirátství IDC tyto aplikace brala jako placený software s cenou 0 USD. Jakýkoliv placený open source software by se automaticky počítal jako legální, neboť metodologie IDC počet kopií softwaru uvedeného do užívání v daném roce definuje podle hodnot tržních výdajů.
A jak se tedy počítá hodnota pirátského softwaru? Podle jednoduchého vzorce:
Hodnota ztrát z pirátského softwaru = (výnosy z legálního softwaru) / (1 – koeficient pirátství) – výnosy z legálního softwaru
Hodnota ztrát kvůli pirátům by tedy měla reprezentovat ztráty způsobené celému odvětví, mezinárodním i lokálním prodejcům softwaru.
BSA není v Česku registrována jako právnická osoba, je mezinárodní organizace, která má svou evropskou centrálu v Londýně. V Česku, ale i dalších evropských zemích, BSA působí prostřednictvím svých mediálních a právních zástupců, kteří mají pověření tuto organizaci zastupovat. Tato forma působení plně dostačuje pro veškeré tuzemské aktivity a není v rozporu se zákony ČR. Případná trestní oznámení kvůli porušování autorských práv k softwaru podává právník BSA jménem členů této organizace, která se zaměřuje hlavně na osvětu: upozorňuje na rizika spojená s užíváním nelegálního softwaru a to s důrazem na firemní sektor. Dále BSA právně zatupuje tuzemské členy BSA v okamžiku, kdy dojde k porušení jejich práv k softwaru. To znamená, že BSA podává trestní oznámení na subjekty, podezřelé z porušování autorských práv k softwaru, případně spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení.
Čí zájmy BSA tedy hájí? "Hájíme práva všech výrobců softwaru. BSA má ve své podstatě jediný cíl: aby lidé respektovali práva autorů k softwaru, tedy obsah licenčního ujednání. BSA nepropaguje užívání jakéhokoli typu softwaru – ani komerčního, ani open source. Je na uživatelích, aby se rozhodli, jaký typ softwaru budou užívat," říká Jan Hlaváč.
Po pirátech prý BSA nepátrá, to je prací policie, případně speciálních detektivních agentur, které si najímají softwarové firmy. BSA však reaguje na oznámení o užívání nelegálního softwaru ze stran jednotlivců či firem. "V případě důvodného podezření, že určitý subjekt porušuje práva k softwaru některého ze členů BSA, naše právní zastoupení podává na tento subjekt trestní oznámení," říká Hlaváč.
Jednou z nejjednodušších možností, jak ohlásit případ používání nelegálního softwaru, je vyplnění formuláře na webu BSA. V podstatě může zájemce buď zavolat, nebo odeslat e-mail. Jan Hlaváč uvedl, že velmi často hlásí používání pirátského softwaru konkurenční společnosti. Nelegální software totiž snižuje náklady společností a vlastně je tak v jistém slova smyslu konkurenční výhodou. Jde samozřejmě o nekalou soutěž.
Na několik otázek týkajících se softwarového pirátství a boji proti němu odpověděla za společnost Microsoft Markéta Mead, manažerka protipirátských aktivit společnosti v České republice. Podle údajů Microsoftu na základě posledního průzkumu (červen 2007), zpracovaného také společností IDC, se odhaduje, že firemní segment v ČR užívá (odhadováno na celkové instalované bázi PC):
Míra pirátství mezi domácími uživateli je však vyšší, zde se odhaduje:
Nejvíce pirátsky užívaným softwarem, zejména mezi domácími uživateli, je pak herní software, kde se míra pirátství odhaduje kolem 70 %. V porovnání s předchozími cca třemi roky došlo ve firemním segmentu k poklesu nelegálně užívaných operačních systémů i kancelářských balíků, naopak vzrostl podíl serverů užívaných bez řádné licence. Microsoft je tedy ukázkovým producentem softwaru z hlediska pirátství, firmy se obracejí k legálním kopiím, ale v domácnostech procento nelegálního softwaru neklesá.
Jak tedy Microsoft bojuje proti pirátům a jak se naopak snaží přimět zákazníky k tomu, aby si pořizovali legální software? "Nejdůležitější pro nás je, aby uživatelé byli informováni o výhodách užívání legálních, tedy originálních produktů Microsoft. Současně je naší povinností upozorňovat je na rizika, která může nelegální užívání softwaru přinášet, a to především v rámci firem a organizací. V tomto smyslu organizujeme pravidelně komunikační a mediální kampaně zaměřené na zdůrazňování výhod užívání legálního softwaru a na prosazování lepší ochrany autorských práv k našim produktům. Největší tlak je kladen asi na komunikaci prostřednictvím prodejců softwaru a konzultantů pro otázky licenčního managementu, jelikož právě oni mají nejčastěji přímý kontakt s uživateli, a mohou proto lépe s nimi tuto problematiku řešit. Stejně tak jsou schopni nabídnout uživatelům řešení skutečně šité na míru jejich potřebám a očekáváním," říká Markéta Mead.
Ke škodám způsobených softwarovými piráty (odhalené případy Policie ČR) se vyjadřují buďto soudní znalci nebo právní zastoupení Microsoftu. Škoda se zpravidla vyčísluje na obvyklé ceny produktu, který byl odhalen jako nelegálně užívaný či distribuovaný, bez DPH. Výrobce poškozený v takových případech má nárok dokonce požadovat až dvojnásobek hodnoty dané licence, a to v souladu s příslušnou legislativou (jde zejména o autorský zákon). Centrálně Microsoft neeviduje, kolik činí škody v rámci trestních řízení vedených pro porušování autorských práv k počítačovým programům, ročně se však prý jedná o mnoho milionů korun.
Microsoft je, stejně jako řada dalších softwarových výrobců, členem organizace BSA. Činnost BSA je prodle Markéty Mead pro Microsoft přínosná zejména v rámci osvěty uživatelů softwaru, při upozorňování na rizika související s nelegálním užíváním počítačových programů. Další důležitý přínos je i v oblasti prosazování lepší ochrany autorských práv softwarových výrobců.
Pohled ze druhé strany nabízí Filip Molčan, zástupce Společnosti pro výzkum a podporu open source, tedy zastánce alternativních softwarových řešení zdarma.
"Aktivity BSA směrem ke snahám legalizaci softwaru vítáme, počítačové pirátství je vážný problém, který je třeba řešit. Nicméně nevítáme formy, kterými BSA proti pirátství bojuje – především zastrašování uživatelů a nucení ke kupování softwaru, který často ani nepotřebují. BSA je organizace placená společnostmi, jejichž business je postavený na prodejích licencí. BSA se nesnaží ani tak snižovat počítačové pirátství, jako zvyšovat zisky těchto firem," komentuje činnost BSA Filip Molčan.
Jak by tedy bylo podle něj možné efektivně bojovat s pirátstvím, případně mu předcházet? "Je potřeba lidem opravdu pomoci s legalizací a nejenom je nutit ke koupi komerčního softwaru. Pokud jde BSA opravdu o legalizaci, měla by uživatele informovat i o možnostech open-source aplikací. Je přece lepší, aby uživatel přešel na open source řešení, než aby používal dál nelegálně komerční software. Samotné využívání open-source aplikací je pak předcházením počítačovému pirátství."
Na tento postřeh reaguje Jan Hlaváč z BSA argumentem, že stejně tak jako se nepropagují jednotlivé produkty členů BSA, není vhodné touto cestou propagovat ani open-source software. S tímto poznatkem lze souhlasit, těžko ale produkty open source mohou soutěžit v marketingových a informačních aktivitách například s produkty Microsoftu mimo hromadné kampaně BSA.
Podle Filipa Molčana pro většinu dnes používaných aplikací existují open-source alternativy – Microsoft Windows je možné nahradit Linuxem, MS Office zastoupí například OpenOffice.org a Mozilla Thunderbird, existují i open-source aplikace pro podniky – e-commerce systémy, CRM a ERP systémy, groupwarové systémy, multimediální aplikace. Najdou se i specializované aplikace, u kterých open-source alternativu nenajdeme, ale stejně tak nalezneme i open source aplikace, u kterých nejsou komerční alternativy. "Důležité je dát uživatelům možnost volby," uzavírá Filip Molčan.
V posledních letech je možné sledovat pokračující trend poklesu výskytu nelegálního softwaru ve firmách. Ty si dobře uvědomují nebezpečí v podobě možných právních postihů, ohrožení zabezpečení nebo ztráty dat. Stoupající míra softwarového pirátství v domácnostech je také důsledkem pádu cen výpočetní techniky a jednodušeji dostupného nelegálního softwaru prostřednictvím Internetu. "Méně zkušení domácí uživatelé se mohou o to snadněji chytit do sítí softwarových pirátů, kteří za úplatu nabízejí nelegální kopie populárních softwarových titulů. Firmy mohou letos očekávat pokračující tlak ze strany výrobců softwaru na ověřování legálnosti užívaného softwaru," shrnul letošní trendy v další tiskové zprávě Jan Hlaváč.
Právě jednotlivci by měli být lépe informováni o tom, že existuje open source jako alternativa k softwaru, za který se platí. Jakmile uživatel nechce za software platit (z různých důvodů), často se uchyluje k pořízení pirátského softwaru, aniž by si uvědomil, že porušuje autorská práva výrobců. Přitom open source je v tomto ohledu bezproblémovým řešením, uživatel by si měl uvědomit, že za software se nemusí vždy platit. Otázkou je, zda by masivnější kampaň o možnostech open source softwaru přiměla uživatele pirátských programů přejít na neplacené produkty. Dost uživatelů nelegálního softwaru si totiž neuvědomuje, že činí něco špatného...
A jaký je váš názor? Je situace se softwarovým pirátstvím v Česku podle vás špatná? A pokud ano, mohl by jí pomoci open-source software? Přidejte svůj názor do diskuse pod článkem.
Rubrika Telekomunikace
Agentura Reuters zveřejnila výsledky zajímavého výzkumu. Více než třetina oslovených by si jako jedinou věc na 24 hodin vybrala mobilní telefon. Oželela by například peněženku, klíče, notebook nebo hudební přehrávač.Lze tedy tvrdit, že pro onu zmíněnou třetinu repondentů je mobilní telefon nejdůležitější věcí. Agentura Reuters zveřejnila tento údaj jakou součást výsledků výzkumu, který zrealizovala společnost IDC. Vyzpovídáno bylo celkem 2367 lidí, 38 % lidí by si na celý den jako jedinou věc nechalo mobilní telefon. Na druhém místě se umístila peněženka, kterou preferuje 30 % oslovených. Lidé prý začínají trpět „hyperkonektivitou", nedokáží si přestavit, že by zůstali bez technologického spojení se světem. Nejedná se jenom o telefon, ale i o počítač, respektive nejvyužívanější činnosti, jako je e-mailování a kontakty v sociálních sítích.
„Hyperkonektivních" lidí je prý asi 16 %, jde o ty, kteří používají nejméně 7 zařízení pro práci a zábavu a 9 různých komunikačních aplikací a platforem (například messengery, textové zprávy, webové konference a podobně). Výzkumníci zjistili, že nejvíce lidí postižených touto „chorobou" je v Číně, z osmnácti zkoumaných národností jsou na to nejlépe občané Kanady a Spojených arabských emirátů.
Během pěti let se podle odhadů počet „hyperkonektivních" uživatelů technologií zvýší ze současných šestnácti procent na čtyřicet procent. Jednou z příčin bude přibývající počet zařízení běžně připojených k Internetu a k nejrůznějším sítím. „Středně postižených technologiemi" (se stoupající tendencí) je prý 36 %, tito uživatelé používají nejméně 4 zařízení a 6 aplikací. Právě z těchto lidí se velký počet během příštích let posune ke „hyperkonektivitě".
Tento vývoj je nevyhnutelný, technologie nelze zastavit. Je to samozřejmě dobře, ovšem otázkou zůstává, zda je dobře, když je pro nás nejdůležitější věcí mobilní telefon. To se bez něho na jeden jediný den neobejdeme? Dále se v žebříčku nepostradatelných věcí umístila peněženka, klíče, notebook a hudební přehrávač. Převládají tedy technická zařízení, peněženka a klíče jsou věcí absolutní nutnosti. Kde jsou věci běžné spotřeby? Nevím přesně, jak byly postaveny otázky průzkumu, zda se výzkumnící neptali jenom na věci jako takové. Ale stejně, kde je lahev vody nebo krajíc chleba? Technologie nejsou až zase tak důležité, to je třeba si uvědomit. K čemu mobilní telefon, když je hlad?
Rubrika Telekomunikace
Čtěte zde.Rubrika Internet
Google nabízí novou možnost kumunikace s přáteli pomocí aplikace, která supluje klasické sociální sítě. Každý majitel webu si může jednoduše zřídit prostor pro pro svůj profil a využije při tom stávajích sociálních sítí.Příznivci sociálních sítí dlohodobě touží po něčem, co jim umožní kombinovat aktivity v jednotlivých sociálních sítích, o službě, která bude agregovat populární sociální služby. Friend Connect umožňuje práci s profily z Facebooku, Google Talku, hi5, orkutu, Plaxa a dalších služeb. Odborníci chválí nápad a hlavně jeho jednoduchost, která umožní využívat služeb vlastní sociální sítě i těm méně technicky zdatným uživatelům. Další výhodou je otevřenost systému a jeho spolupráce s množstvím celosvětově využívaných aplikací ze sociální sféry.
Pokud chce provozovatel malého webu umožnit svým příznivcům registraci a další funkce ke kontaktu s kamarády z různých sítí, Friend Connect to umožní. A to bez nutnosti zakládání účtu, pokud ho již zájemce má například z AOL, Yahoo nebo Googlu. Akceptovány by měly být všechny účty na platformách respektujících OpenID (více Wikipedia). Pokud uživatel nemá nikde založený použitelný účet, je naveden na jeho založení na Googlu.
Prolinkování funguje pro velké sociální sítě a také pro Google Talk, který se jako trochu jiná aplikace odlišuje od sociálních sítí. Škoda je, že Friend Connect nespolupracuje s MySpace (http://www.myspace.com/), což je prý zapříčiněno jinými technickými standardy. Uvidíme, jak se novinka prosadí a zda se uživatelé několika sítí najednou nechají zlákat na jednoduchost aplikace. Cílem Googlu je nejspíš stav, kdy se na většině blogů a osobních stránek příznivců sociálních sítí objeví okénko s Friend Connect aplikací. Napovědí první měsíce po startu služby, až si jí otestuje dostatečný počet uživatelů. Ti pak zrecenzují a zkritizují aplikaci, které se pak buď stane hitem, nebo zapadne v zapomnění...
Rubrika Internet
Známé zpravodajské zdroje neposkytují dostatek informací pro nejrůznější menšiny, naštěstí existují velmi úzce zaměřené zpravodajské zdroje. Ty přinášejí informace národnostním menšinám, homosexuálům nebo seniorům.O nejčtenějších a známých zpravodajských portálech se píše velmi často, existují ovšem i další, nemainstreamová internetová zpravodajská média, která si berou za cíl informovat užší cílové skupiny, jako jsou například Romové a cizinci žijící v Česku, homosexuálové nebo senioři. Tyto zdroje jsou mimo zájem většiny, ovšem pro své čtenáře mají velký význam, přinášejí jim informace, které se do zpravodajství velkých webů nedostanou.
Internetové informační zdroje pro Romy jsou často podporovány vládou, konkrétně Radou vlády pro národnostní menšiny. Asi nejzajímavějším projektem je portál Romea.cz. Jedná se o plnohodnotný zpravodajský server, který přináší široké spektrum aktualit o Romech a pro Romy. Kromě klasického zpravodajství mohou uživatelé poslouchat rádio nebo podcasty, dokonce je možné sledovat romskou internetovou televizi. Co se týče šíře obsahu a množství rubrik, lze portál srovnávat s těmi nejúspěšnějšími hráči mainstreamového zpravodajství. Zajímavým podprojektem je web skola.romea.cz, nabízející například pohled do historie Romů, informace o význačných osobnostech nebo minikurz romštiny. Stránky samozřejmě fungují nejenom v češtině, ale i v romštině a v angličtině.
Server Romové v České republice je obsahově chudší a psaný také anglicky, německy a francouzsky. Informace nejsou aktualizovány na denní bázi, týkají se hlavně kulturních událostí a romských akcí. Tento server je součástí projektu rozhlasového vysílání pro Romy, které znají posluchači veřejnoprávního Českého rozhlasu pod jménem O Roma Vakeren, čili česky Romové hovoří.
Server Dženo funguje spíše jako agregátor zpráv týkajících se Romů z ostatních médií, nicméně obsahuje velké množství informací o Romech, kulturních a hudebních akcích, zpravodajství, rozhovory s romskými osobnostmi, analýzy a komentáře k romským otázkám.
Fórum Ukrajinců ČR provozuje portál Ukraine.cz, většina textů je v ukrajinštině, některé materiály jsou k dispozici i v češtině. Tento portál má za úkol informovat místní ukrajinskou menšinu o dění v komunitě. České texty jsou přidávány nepravidelně, lepší je to s originálním zpravodajstvím. Web Ukrajinci.cz je elektronickou mutací časopisu Porohy a přináší spíše nezpravodajské informace pro ukrajinskou komunitu a její české příznivce. Novinky se týkají akcí a zájezdů organizovaných Ukrajinskou iniciativou v ČR. Julia Kločková z Velvyslanectví Ukrajiny v ČR upozorňuje také na web Ukrajinský žurnál, který ovšem nelze považovat za plnohodnotné internetové médium.
Ivan Tichý z Velvyslanectví Slovenské republiky jako hlavní zdroj informací pro Slováky žijící v Česku uvádí portál Slovak.cz, patřící pod křídla Obce Slováků v ČR. Z portálu je možné dostat se na zpravodajství mainstreamových slovenských médií, samozřejmostí je monitoring zpráv z českých médií týkajících se Slováků nebo Slovenska. Jelikož jazyková bariéra, která činí potíže ostatním cizincům žijícím v Česku, zde nefunguje, tento fakt se projevuje i v počtu internetových zdrojů pro Slováky. Většina z nich je schopná číst české servery a na nich vyhledávat informace, které je zajímají.
Polský klub v Praze sdružuje polskou menšinu a na webu informuje hlavně o krajanských setkáních a dalších akcích. Podobnou organizací je Kongres Poláků v ČR, i na webu tohoto sdružení ale chybí aktuální zpravodajství pro polskou menšinu, ať už v češtině nebo v polštině. Zajímavostí je blog Poláci v Praze, který je možná obsahově bohatší než weby krajanských spolků.
Obecně platí, že kromě romských zpravodajských webů žádné menšiny pravděpodobně neprahnou po informacích z Česka v rodném jazyce. A nebo si je vyhledávají jinde, například na svých národních zpravodajských serverech.
Populárním zdrojem informací pro homosexuály je server Gay.iniciativa.cz, který zaštiťuje politicky aktivní zastánce práv homosexuálů a lesbiček Jiří Hromada. Tento server slouží nejenom jako zdroj informací, ale také jako rozcestník na další weby s podobnou tématikou. Jejich seznam i se stručnými popisy je možné najít zde – seznam. Informačních a zpravodajských zdrojů pro homosexuály je dost, tato komunita je na Internetu velmi aktivní a většina projektů vzniká amatérsky a bez podpory státních orgánů.
Mezi menšiny jsem si dovolil zařadit i věřící, a to hlavně z toho důvodu, že této skupině obyvatel nemusí informace z velkých zpravodajských portálů vyhovovat a stačit. Poměrně známý je portál Víra.cz, bohatý na informace i zpravodajství pro věřící. Odsud se může návštěvník dostat k dalším zdrojům, které by jinak pozornosti „běžného" čtenáře unikly. Mnohé z odkazovaných zdrojů patří do stejné skupiny jako kmenový web Víra.cz a specializují se na určitá témata podrobněji. Oficiální stránky Katolické církve v ČR přinášejí každý den novinky týkající se striktně církevních událostí.
Informačních zdrojů nejen o katolické církvi je na českém Internetu podle mého soudu dostatek a jejich kvalita je velmi dobrá. Věřící mají v případě zájmu k dispozici dost pravidelně aktualizovaných zpravodajských zdrojů. Mezi zajímavé projekty je možné zařadit například web Arcibiskupství pražského s aktuálními informacemi pro věřící v Praze, nebo stránky Kardinála Vlka, často aktualizované a přinášející názory na dění ve společnosti.
Každá z minorit má k dospozici nejen standardní „většinové" zpravodajství, ale i informace na míru, tedy ty, které nejsou pro ostatní zajímavé. Z toho důvodu se minoritním zpravodajstvím nezabývají velké zpravodajské weby, jejich cílem je přinášet novinky pro každého. Informace pro Romy nebo Ukrajince velcí hráči na českém zpravodajském trhu přenechají specializovaným webům, které velmi často koncipují své zpravodajství jako agregované články z mainstreamových médií, samozřejmě se musejí týkat té správné problematiky. Z výběru zpravodajství na zpravodajských stránkách pro minoritní skupiny je zřejmé, že jednotlivé tématiky se v internetových médií často objevují, jsou ale většinou součástí domácího nebo zahraničního zpravodajství, speciální rubriky chybí.
Z velkých portálů se problematikou minorit zabývá hlavně web Českého rozhlasu, Romové mohou využívat aktualit navázaných na obsah rozhlasového pořadu O Roma Vakeren, o kterém najdete zmínku výše. I když portály pro minority nemají vlastní redaktory, jejich přínosem je editorská funkce výběru důležitých událostí a jejich popisů na nejčtenějších internetových portálech.
Psáno pro Lupu.
Rubrika Internet
Jeden z nejdůležitějších faktorů je strach z konfrontace s internetovými uživateli, kteří to často autorovi dají „sežrat". Obvykle kritizují hlavně ti, kteří nikdy nevyprodukovali ani odstavec textu nebo fotku. Tedy kromě urážlivých komentářů...V poslední době jsem se s tím setkal na vlastní kůži. V reakcích na moje video na Internetu se objevily reakce uživatelů videoserveru, kteří zpochybnili samotný význam pořízení videosekvence. Když jsem se podrobněji podíval do jejich profilů, zjistil jsem, že oni sami nikdy žádné video nevložili a že pouze kritizují ostatní. Ano, takových uživatelů internetu je většina, umějí jenom nadávat a kritizovat. Ale aby ukázali ostatním, jak vlastně jít na ten „user generated content" (více ve Wikipedii), to ne. Do tohoto diskutovaného pojmu spadají blogy, diskuze, fotogalerie, činnosti v sociálních sítích a mnoho dalšího „amatérského" obsahu.
Právě obavy z konfrontací s kritiky a diskutéry jsou možná jednou z hlavních brzd rozvoje Internetu tvořeného amatéry. Komu by se chtělo číst nadávky a urážky v diskuzích? Málokdo se nad to dokáže povznést a urážky ignorovat. Právě ti, co nejvíc útočí na blogery a třeba na amatérské fotografy a videoautory, vyprodukují většinu reakcí. V diskuzích se neprojevují ti, kterým se obsah líbí, obecně se mnohem více nadává než chválí.
Možná jsou moje předpoklady chybné, ale stejně věřím tomu, že strach z negativních reakcí může odradit dost potenciální amatérských autorů internetového obsahu. Jak si jinak vysvětlit, že jenom procenta, nebo spíše promile uživatelů internetových fotogalerií obrázky nejen prohlížejí, ale i vkládají? Tento problém mají například Flickr nebo YouTube, u nás to je podobné. Kolik lidí začalo blogovat a skončilo kvůli tomu, že jim někdo v dikuzích systematicky nadával? Smutné je, že ti, co nadávají, sami nedělají vůbec nic. Jsou pasivními konzumenty internetového obsahu (i toho tvořeného amatéry) a zanechávají po sobě stopy jedině v diskuzích, kde napadají autory, často dost nevybíravě. Ukázat nám, jak se to tedy má správně dělat ale nechtějí. Proč? Můžeme si myslet že na to prostě nemají.
Na druhou stranu není nad kvalitní diskuzi pod článkem, tedy pokud jsou příspěvky k věci, zajímavé, podnětné a přínosné. Takových případů je ale pomálu, jelikož se do debaty obvykle zamíchají ti, které diskutované téma vlastně vůbec nazajímá, jenom si potřebují zanadávat. Pokud jde autor článku, fotografie nebo videa s kůží na trh, musí se obrnit proti reakcím, které nejsou často zrovna pochvalné. Když jde o věcnou kritiku, ta je vítaným přínosem. Mnohdy ale slabší povahy utečou před návalem nekonstruktivních útoků. Ti, kteří se na Internetu projevují již dlouhé roky, jsou ostřílenými mazáky a jen tak něco je nerozhodí. Nováčci se ale mohou velmi lehce vyplašit díky jedinému záznamu v diskuzi. Z něj se autor dozví, že je k ničemu, neschopný, pitomý a tak vůbec. Pokud si neuvědomí, že diskutér se svými útoky baví a že mu na Internetu ani o nic vážnějšího nejde, může si pomyslet, že na produkování internetového obsahu opravdu nemá...
Rubrika Telekomunikace
Mobily už dávnou neslouží pouze k telefonování nebo zasílání SMS, postupně jim svěřujeme stále více informací a staly se nedílnou součástí našeho soukromého i profesního života. Bezpečnost už ale nemusí být natolik růžová. Jakou hrozbu tito společníci představují?Rubrika Internet
Ostré odmítavé reakce vyvolala kampaň proti přistěhovalcům. Objevila se na internetu a na svém webu ji propaguje i nacionalistická Národní strana. Anonymní autoři stránek www.chceteje.cz útočí hlavně na muslimy, Rusy a Vietnamce.
Rubrika Internet
Česká republika musí do konce příštího roku transponovat do své legislativy evropskou směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Její regulační dopady se mohou týkat i některého obsahu, který je dostupný po Internetu. Zda půjde například o videa na novém internetovém portálu TV Nova, není zatím jasné. V každém případě ale nepůjde o regulaci Internetu jako takového.Rubrika Sport
Další videa můžete vidět tady.
Rubrika Média
Televize Nova spustila dnes v 19:40 svůj nejočekávanější internetový projekt roku, server tn.cz, který má ambice dostat se během jednoho roku mezi trojku nejnavštěvovanějších webů v Česku. Opravdu je projekt tak revoluční? A nejedná se pouze o nafouknutou bublinu? Jde opravdu o první zpravodajský televizní portál? Dočkají se diváci seriózního zpravodajství, nebo jen laciné zábavy? A co jsou Red News a 90 sekund?Copyright © 2003 eLKa, Všechna práva vyhrazena ®, Webdesign: Vít Dlouhý
Stránky jsou tvořeny dle kritérií XHTML 1.0 Strict, jsou CSS validní a splňují podmínky Dogma W4.
Váš prohlížeč nepodporuje HTML 4.0 a CSS, formátování je vypnuto, avšak obsah nebude nijak narušen!
