Rubrika Lidé
Luis Suarez si řekl dost a radikálně omezil e-mailovou komunikaci. Byla pro něho obrovským žroutem času a nakonec se mu podařilo snížit počet přijatých e-mailů o krásných 80 procent. Jde o návod pro nás všechny?LUIS SUAREZ se v článku pro The New York Times pochlubil, jak vyběhl s jedním z největších žroutů času, s e-mailovou komunikací. Prostě ho štvaly hodiny času každý den, které trávil odpovídáním na úplně zbytečné e-maily. Jeho produktivita byla pod bodem mrazu, elektronická korespondence mu skoro nedovolila zabývat se něčím jiným.
Jeho základní poučka tvrdí, že čím více e-mailů člověk napíše, tím více jich dostane. Poměrně logické. Rozhodl se, že e-maily nebude psát a tím pádem je nebude ani dostávat. Geniální tah, který se mu vyplatil. Luis začal více telefonovat a používat instant messaging, to vše podle něho šetří čas a e-maily s přehledem zastoupí. E-maily používá jenom pracovně, a to v nejnutnějších případech.
Tento příběh je o to zajímavější, že Luis pracuje v IBM a má na starosti nejrůznější projekty. Žije na Kanárských ostrovech a výsledky své práce prezentuje šéfům na dálku do USA a do Nizozemí. Svojí práci kromě jiného Luis začal prezentovat na blogu, což mu prý také šetří čas v podobě neodeslaných e-mailů. Blog se ukázal jako velmi efektivní nástroj při komunikaci se zaměstnavatelem, což je poměrně zvláštní zjištění. E-mailová komunikace se dá celkem dobře nahradit nejrůznějšími sociálními sítěmi. E-mail pak není tak úplně nepostradatelným prostředkem, jak se nám může zdát.
Instant messaging je podle Luise daleko lepší než e-mail, hlavně kvůli možnosti online komunikace v reálném čase. Pokud se Luisův „rozhovor" přes „kecálka" protáhne na více než 3 minuty, zvedá raději telefon. Jeho systém pro zefektivnění komunikace je prostě propracovaný po posledního detailu.
V IBM prý používají takový vlastní „Facebook", tedy sociální síť, s názvem Beehive. Fungují tam profily, vzkazy, kalendář, sdílení souborů a další užitečné vychytávky. Tato sociální síť přináší mnohem více možností, než e-mail. A jak se zdá, i šetří čas. Ideální je třeba pro sdílení nejrůznějších prezentací, které ještě nejsou hotové, ale je možné je připomínkovat. Dalším Luisovým pomocníkem je RSS čtečka, která mu vytřídí ty informace, které potřebuje ke své práci.
Luis se také pozastavuje nad tím, proč si lidé e-mailují, když sedí na stejném patře, to nemůže pochopit. Já také ne, osobní rozhovor je přece daleko praktičtější a navíc prohloubí osobní vazby více než odeslaný e-mail. Telefon je někdy také šikovnějším řešením než se vypisovat s e-mailem.
Proč řešit e-mailem ty věci, které jde zařídit i jinak? Svojí logiku to má, sociální síť s množstvím funkcí a možností zcela jistě e-mailovou komunikaci přebije. Problémem je to, že ne všichni používají stejnou sociální síť. Vnitrofiremní komunikace lze řešit jednotným systémem, mezifiremní komunikaci takto jednoduše vyřešit nejde, tak se bez e-mailů asi neobejdeme. Určitě je ale možné ty zbytečné eliminovat. Prostě odbourat e-maily zbytečné, o vtipných obrázcích ani nemluvě...
Rubrika Lidé
Tedy alespoň podle zveřejněné studie. Ženy se stydí prezentovat svoji kreativní práci na Internetu více než muži. Podle toho, kolik obsahu produkují muži a kolik ženy, to je jasné. Žen a mužů je na Internetu skoro stejně, přesto ve tvoření dominují muži.Studie tedy asi hovoří pravdu, tedy pokud je nedostatek „ženského" kreativního obsahu na Internetu skutečně způsoben tím, že se ženy více stydí. Informace o studii zveřejnil server Ars Technica, autory jsou Eszter Hargittai a Gina Walejko z Northwestern University. Jedná se o chuť prezentovat svoji kreativitu na Internetu, výzkumnice se zaměřily na texty, fotografie, videa a další kreativní záležitosti na Internetu.
Jeden by si pomyslel, že ženy nejsou tolik kreativní, ale americké výzkumnice si nedostatek „ženského" obsahu vyložily tím, že se ženy prostě stydí. Z výzkumu plyne, že svá dílka na Internetu vystavují dvě třetiny mužů a jenom polovina žen. Celkem bylo výzkumem osloveno asi 1060 lidí, čerstvých absolventů chicagské univerzity. Ženy se prý nejenom stydí, ale také se na Internetu bojí o svojí bezpečnost, nechtějí se prostě veřejně svěřovat se svými osobními záležitostmi. To je na druhou stranu chvályhodné, nač zbytečně riskovat a podbízet se internetovým otravům. Zajímavá je formulace ve článku o tom, že by se nějaký ten postík na Internetu mohl vyvinout v návštěvu násilníka doma a následující vraždu ve spánku.
Ženy také prý moc nevěří ve kvalitu svých děl, takže se nechtějí dát urážet v reakcích na své výtvory. Muži jsou sebevědomější, ti o sobě tolik nepochybují. Raději sdílejí muziku, kterou složili a také jsou častějšími autory videa na YouTube.com. Pokud vás problematika žen a jejich působení na Internetu zajímá, můžete se podívat na report o studii přímo na univerzitních internetových stránkách.
Doufejme, že se ženy „pochlapí" a budou se ve zveřejňování své kreativity na Internetu jenom zlepšovat. Nás muže by zajímaly zejména fotky a videa, hlavně s nějakým hodně zajímavým obsahem. Třeba snímky ve spodním prádle, nebo raději bez. Takovou kreativitu žen a samozřejmě i tu ostatní, můžeme my muži jenom vítat...
Ostatně, na Wikipedii ve článku „kreativita" moc ženských jmen nenajdeme. Je to jistě škoda, a to nejenom kvůli nedostatku kvalitních hambatých obrázků amatérek. Ženy, moc vás prosím, nebojte se dát na Internetu najevo svoji kreativitu, nikdo vás za to neukousne. Možná právě naopak...
Rubrika Lidé
Jaké je to na chatu s osobností? Znám internetové online rozhovory ze čtenářské strany, teď jsem měl šanci být přímo u toho, jak takový chat s osobností vzniká. Docela zajímavé.
Komunitní server Lidé.cz pořádá pro své uživatele takzvané moderované chaty s osobnostmi. Nedávno byla hostem na chatu zpěvačka Aneta Langerová. Mohl jsem být u toho, takže jsem mohl nerušeně pozorovat, jak taková akce probíhá. Příchod hosta byl přesně načasovaný, krátké školení jak odpovídat a celá legrace mohla začít. Otázky se hrnuly neuvěřitelným tempem a kromě těch, kde se uživatel ptal, jak se host má, jich bylo i dost zajímavých.
Zpěvačka Aneta překvapila psaním všemi deseti a odpovídání jí šlo až neuvěřitelně rychle (beru to podle sebe, já rozhodně všemi deseti nepíši). V místnosti byl klid, pouze odpovídající, její manažer, administrátor a já. Ticho občas přerušilo uchichtnutí nad více či méně vtipnou otázkou. Těch nakonec bylo hodně přes dva tisíce, takže se podařilo zodpovědět jenom zlomek z nich. Zajímavé bylo, že se dost uživatelů vyptávalo, jestli skutečně odpovídá ta jejich milovaná Aneta. Zdálo se jim, že zodpovězené otázky přibývají až příliš ďábelským tempem. Mnoho tazatelů bylo nespokojeno, jelikož se na jejich dotazy nedostalo. Další se bavili tím, že vkládali sprosté otázky, za což ihned následoval od administrátora měsíční zákaz vstupu na chat.
Složení otázek bylo vůbec zajímavé. Převažovalo klasické "jak se máš, mám tě moc ráda", na druhém místě byly sprosťárny a urážky, na třetím dotazy ohledně koncertů v nejrůznějších městech. Těsně v závěsu skončily dotazy týkající se nové image zpěvačky, konkrétně jejích blonďatých zkrácených vlasů. Tady byli tazatelé rozděleni na dva tábory – jedni vyjadřovali spokojenost, druzí se posmívali. Celkem očekávané zjištění, dotazy byly většinou o ničem, skutečně zajímavých otázek bylo jako máku. Ale vyzobat je mezi dvěma tisíci balastu, to vyžaduje jisté umění a hlavně hodně úsilí. Bez pomoci administrátora by to snad ani nebylo možné. Proto se tomu říká moderovaný chat. Bez moderátora, který by mazal nesmyslné dotazy, by to byl chaos a uživatelé by se moc kloudných odpovědí nedočkali, odpovídající by třídil a třídil...
Host se nenechal rozhodit a trpělivě více než hodinu (což je prý nadstandardní) odpovídal a odpovídal. Takový chat s osobností je velmi žádanou věcí, nezřídka se podaří přilákat několik stovek zúčastněných, kteří položí tisíce otázek. Některé mají smysl, jiné ne. Někdo si chce zanadávat, jiný se skutečně zajímá o hosta a jeho odpovědi. V době, kdy dominují televizní rozhovory, případně rozhlasové přenosy, online chat má svůj smysl. I když odpovídající není vidět ani slyšet, zájem mezi uživateli je. Pro internetové publikum je to totiž fajn způsob, jak se na něco zeptat, přece jen, kdo by volal nebo psal do televize nebo rádia. Právě pro online komunikaci je internetový chat nejjednodušším řešením, proto je i na českém internetu podobných online rozhovorů několik za den. Osobnosti si zvyšují popularitu, internetové servery čtenost a všichni jsou spokojeni. Brzy se doufám můžeme těšit na videorozhovory, kdy bude osobnost vybrané odpovědi v přímém přenosu předčítat na kameru.
Potom budou uživatelé ještě spokojenější, protože svého oblíbence uvidí i uslyší. Budou si tedy jisti, že na druhém konci „drátu" je skutečně pravá a nefalšovaná celebrita nebo politik. Pokud se tyto rozhovory stanou standardem například na zpravodajských webech, může se jít televize zakopat úplně. Klasické diskuzní pořady, vysílané obvykle v neděli okolo poledne, dostanou těžkou konkurenci.
Rubrika Lidé
Někteří z nás už nevědí, jakými cestami komunikovat dřív. Internetové chaty a mobilní telefony se stávají neuvěřitelnými žrouty času a také svádějí k závislosti. Potvrzují to provozovatelé mobilních sítí a internetových chatů, i psychologové.Více než třetina lidí oslovených analytickou agenturou IDC by si jako jedinou věc na 24 hodin vybrala mobilní telefon. Oželela by například peněženku, klíče, notebook nebo hudební přehrávač. Lze tedy tvrdit, že pro onu zmíněnou třetinu repondentů je mobilní telefon nejdůležitější věcí. Více k této studii najdete v glose Technologie jsou pro nás důležitější než peněženka. Lidé prý začínají trpět „hyperkonektivitou", nedokáží si přestavit, že by zůstali bez technologického spojení se světem. Nejedná se jenom o telefon, ale i o počítač, respektive nejvyužívanější činnosti, jako je e-mailování a kontakty v sociálních sítích.
Tento vývoj je nevyhnutelný, technologie nelze zastavit. Je to samozřejmě dobře, ovšem otázkou zůstává, zda je dobře, když je pro nás nejdůležitější věcí mobilní telefon. To se bez něho na jeden jediný den neobejdeme? Dále se v žebříčku nepostradatelných věcí umístila peněženka, klíče, notebook a hudební přehrávač. Převládají tedy technická zařízení, peněženka a klíče jsou věcí absolutní nutnosti. Jestli začínáme být na něčem opravdu závislí, tak jsou to technologie.
"Nejvíce nachatovaných hodin má v současné době uživatel s veřejným údajem 12 235 hodin."Diagnózou je neustálá potřeba být k zastižení, připojený, potřeba komunikovat na dálku. Zvyšuje se nejenom počet těch, kteří jsou „hyperkonektivní", ale také počet možností připojení a nových bezdrátových prostředků komunikace. V roce 2010 bude prý běžný počet deseti bezdrátově připojených zařízení na osobu. Kromě mobilního telefonu, počítače a hudebního přehrávače tedy přibudou další prostředky prohlubující závislost na tom být připojený.
Fenoménem mezi internetovými uživateli je už poměrně dlouho chatování. Chat je krátká komunikace nebo rozhovor dvou nebo více lidí prostřednictvím komunikační sítě, který se uskutečňuje vždy v reálném čase formou psaného textu. O uživatelích chatu se velmi často hovoří jako o potenciálních obětech závislosti na Internetu. Martin Kožíšek, vedoucí administračního týmu serveru Lidé.cz, má k dispozici údaje o tom, kolik času tráví lidí chatováním prostřednictvím jejich služby:
"Uživatelé si mohou údaj o tom, kolik času stráví na chatu, zakrýt. Nejvíce nachatovaných hodin má v současné době uživatel s veřejným údajem 12 235 hodin (6,5 hodiny denně), neveřejný zhruba 21 000 hodin (12,5 hodiny denně). Nepočítá se pouze čas online, ale aktivní komunikace, tedy odeslání textu zhruba každých 5 minut. Rekord nepřetržitého času stráveného na chatu který je nyní 63 hodin."
Ti uživatelé, kteří stojí za těmito rekordy, možná mají co dělat se závislostí. Extrémní případy potvrzuje i Martin Kožíšek: "I když si spousta lidí myslí, že v době ICQ a Skype je obliba chatu dávno pryč, návštěvnost pořád roste. Zatímco dopoledne je věkový průměr na chatu kolem pětadvaceti let, večer ve špičče klesá průměr pod dvacet let. Tento rozdíl způsobují chatující ze zaměstnání, rekordmani jsou pak lidé ze státní správy. Znám hodně lidí, kteří kvůli chatu přišli o zaměstnání, rodinu i majetek, ale zase znám mnoho, kterým komunikace v soukromí pomohla překonat spousty problémů. Chatuje hodně známých lidí, herců, zpěváků, politiků – je možné zde také potkat lidi, kteří si na osobnosti hrají a kradou identity, vydělávají si podvody. To vše je chat a kdo tomu lákadlu neodolá, chat ho pohltí. Není žádná hranice času – jde jen o zdravý rozum, aby člověk rozeznal realitu od fikce. Kdyby se mně někdo zeptal, jestli beru drogy, tak řeknu že ano, chodím totiž na Internet."
Zdánlivě jednoduchá technologie, mobilní telefon, může díky svým možnostem způsobit uživateli dost problémů. To potvrzují i čísla, která zaznamenal jeden z našich mobilních operátorů: "Registrujeme zákazníky, co provolají měsíčně i 10 000 minut, tedy 166 hodin, což činí pět a půl hodiny hod za den. Jsou schopni odeslat i 6000 textových zpráv měsíčně (tedy 200 za den). Průměrné měsíční hodnoty jsou při tom 100 minut (odchozí i příchozí hovory) a 34 textových zpráv. Odhadujeme, že cca polovina uživatelů svůj telefon téměř vůbec nevypíná," vypočítává Martina Kemrová, tisková mluvčí společnosti T-Mobile.
Existuje ale vůbec závislost na mobilním telefonu a počítači? Konkrétně na potřebě neustále komunikovat, být online? Lukáš Blinka z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, spadajícího pod Masarykovu univerzitu, má jasno: "Dalo by se uvažovat, že člověku chybí naplnění určitých potřeb, což může vést k jejich náhražkovité a patologické „konzumaci" – to je jeden vlivný přístup k uchopení závislosti na technologiích (znamená to, že závislosti předchází nějaký jiný deficit). "
Jiný přístup naopak vidí v těchto nových technologiích potenciál závislost vyvolávat – a nejčastěji a nejvýrazněji se diskutují právě komunikační aplikace – chaty a online hry. "Pokud existuje závislost na Internetu a mobilech, je to právě na těch komunikačních aplikacích a možnostech." Oficiálně závislost na Internetu a mobilních telefonech sice neexistuje, ale z klinického hlediska se nahrazuje jinými blízkými poruchami. Zkoumají se význačnost, snášenlivost, abstinenční příznaky, konflikty a recidiva. Vědci k závislosti na technologiích přistupují stejně jako k závislosti na látkách, například příznaky jsou mnohdy podobné. Rozhodně ale neexistuje hranice odeslaných textových zpráv za den, díky jejímuž překročení bychom mohli uživatele mobilního telefonu označit za závislého.
Závislost (přesněji závislé chování) se podle Lukáše Blinky projevuje jednoduše: "Počítač nebo mobilní telefon se stanou pro jedince nejdůležitější v jeho životě, tráví „na drátě" stále více a více času, začne zanedbávat ostatní činnosti ve svém životě, což pochopitelně přináší své důsledky – krize v rodině, v práci či škole. V této fázi většinou dojde k přerušení aktivity, uživatel se pokusí situaci zvládnout, ale záhy se k závislému chování vrátí, opakuje či prohlubuje se krize. Typickým znakem je, že jedinec se závislou aktivitou spíše snaží zbavit nepříjemných pocitů, než aby mu aktivita jako taková přinášela dobrý pocit. Závislost se může projevovat chronicky, nebo může být s intenzivní krizí, kdy dojde například k propuštění z práce, rozvodu, vyčerpání prostředků. Někde v těchto fázích může dojít k léčbě, pak se většinou ukáže, že ta závislost byla pouze symptomem něčeho dalšího. V drtivé většině případů je závislost na technologiích způsobena něčím jiným, léčba by se měla tedy odvíjet podle toho."
Kolik procent naší populace má tedy sklony k závislosti na technologiích? Z výzkumů Fakulty sociálných studií Masarykovy univerzity vyplynulo, že sklony k závislému chování na Internetu má přibližně 5 % populace uživatelů – to ovšem v případě, pokud budeme velmi mírní v kritériích. Pokud budeme přísní, je to méně, asi 3 %.
S překotným vývojem technologií a způsobů komunikace přicházejí další a další možnosti, jak být v neustálém kontaktu s přáteli. Tím pádem další ohrožení a zloději času v reálném světě. Pokud budeme telefonovat tři hodiny denně, další hodiny strávíme chatováním a hraním online her, bude vůbec čas na život? "Není třeba očekávat žádný zlom, není třeba zdvihat varovně prst. Zatím nic nenaznačuje, že by se něco zásadního mělo dít. Rozhodně ne ve smyslu klinických závislostí. Jiná věc je kvalita života – měli bychom méně mluvit o „závislostech" a „léčbě" a spíše mluvit o návycích při používání technologií, což je záležitost spíše duševní a pracovní hygieny," uzavírá Lukáš Blinka.
Rubrika Lidé
V neděli 3. května na zápase Viktorka Jirny – Bohemians 1905 "B".
Rubrika Lidé
Ve Velké Británii vznikl dokument, podle něhož se budou moci orientovat rodiče dětí, které začínají s Internetem. Report doktorky Tanyi Byron se týká snad všech problematických oblastí Internetu a jeho hlavní doporučení lze velmi dobře použít i v našich podmínkách. Cesta za organizovanou a efektivní činností je ovšem trnitá, vznikne specializovaná organizace napříč vládními rezorty pod záštitou britského premiéra.Britové mají nový strategický dokument pro bezpečnost dětí na Internetu, který obsahuje například řešení problematiky klasifikace počítačových her a přístupu k sociálním sítím. Novináři materiál zvaný Byron Review označují za přelomový. Dětská psycholožka doktorka Tanya Byron na obsáhlém dokumentu pracovala půl roku. Radí v něm rodičům, jak se vyrovnat s možným vlivem Internetu a počítačových her na jejich děti. Ve článku v britském deníku Guardian je řečeno, že vláda i soukromé společnosti budou muset udělat více pro poskytování informací rodičům ohledně způsobů, jak zabránit dětem využívat závadné informace.
O studii požádal doktorku Tanyu Byron v roce 2007 sám britský ministerský předseda Gordon Brown. Z premiérského nápadu vzniklo rozsáhlé dílo, jehož výsledky by měly pomoci rodičům vyrovnat se alespoň trochu dětem, co se technologické gramotnosti týče. Tanya Byron trefně rodiče označuje za "internetové imigranty", kdežto děti jsou podle ní v této problematice "místní".
Za velké téma považuje Tanya Byron klasifikaci počítačových her. Podle studie nestačí hru označit za nevhodnou pro hráče do osmnácti let, rodiče by se měli orientovat podle vyspělosti svého dítěte. Nekteré z dětí nebude na hraní hry připraveno ani v osmnácti letech, stejnou hru jiné děti pochopí v deseti letech. V současnosti jsou některé hry jednoduše označeny jako "pro dospělé". Nový systém klasifikace má být přehlednější, s jednou danou sadou podobných log a s přesnějším označením obsahu na balení. Novinkou má být trestní odpovědnost obchodníka, který prodá dítěti hru pro něj nevhodnou.
Přestože většina sociálních sítí má návody a jasná pravidla užívání, ta nejsou mnohdy striktně dodržována. Děti se velmi jednoduše dostanou například k násilnému videoobsahu na YouTube nebo na dalších videoserverech. Velcí poskytovatelé obsahu budou požádáni o spolupráci se znepřístupňováním pro děti závadného obsahu.
Ze shrnutí poznatků a východisek vyplývá, že pro současný svět komunikace platí známý termín digital divide nejen pro srovnání vyspělých zemí a zemí třetího světa, ale také pro srovnání počítačové gramotnosti dětí a jejich rodičů. Ano, děti jsou v oblasti využívání technologií dnes podstatně dále než většina rodičů. Tuto poučku by měly respektovat všechny zúčastněné strany, které mohou do ochrany dětí na Internetu promlouvat.
V oblasti počítačových her je nutné děti přesvědčit o tom, že je třeba oddělovat počínání ve hře a v reálném světě. Většina her je připravena pro dospělé a jejich tvůrci mnohdy nepřemýšlejí o tom, jak mohou působit na děti. Doktorka Tanya Byron říká, že i když rodiče drží své děti doma, před nejrůznějšími nebezpečími je neuchrání. Virtuální svět provází specifická nebezpečí, na která musejí být rodiče připraveni. Jak mají rodiče naučit děti tomu, aby se na Internetu chovali bezpečně? Tanya Byron celý proces přirovnává k postupu, jak děti naučit přecházet ulici. Proces by měl být postupný, v krocích. Nejdříve je třeba děti při přecházení ulice držet za ruku, později se naučí rozhlížet se, než vkročí do silnice, a tak dále... Vstup do online světa je jistě složitější a komplexnější než přecházení ulice, ale příklad dobře popisuje postupné kroky a definování odpovědnosti dětí. Je zřejmé, že jde o dlouhodobou záležitost, která si žádá dost pozornosti a času rodičů. Doktorka Tanya Byron chce kompletně zreformovat systém ochrany dětí, jehož nastavení zasahuje samozřejmě i do legislativy.
Má vzniknout orgán, který bude reportovat výsledky svého znažení přímo britskému premiérovi. Na provozu orgánu se budou podílet kromě vlády i společnosti, které mají co do činění s Internetem a počítačovými hrami a další orgány. Hlavní dva úkoly jsou jasné – jde o lepší regulaci (vzniknou nová dobrovolná pravidla, na kterých se zúčastnění dohodnou) a lepší poskytování informací (klíčové role bude hrát vláda se svými novými zákony, školy a další organizace). Za vládu budou spolupracovat organizace z nejrůznějších rezortů, kterých se problematika týká. Organizace UK Council on Child Internet Safety (tak se má nový orgán jmenovat), bude mít sekretariát napojený na všechna potřebná ministerstva, aby byla zajištěna koordinace činností. Organizace ustanoví pracovní skupinu, v níž budou zasedat technologičtí experti i specialisté na vývoj dětí.
Pokud se podíváme na situaci v České republice, nejmarkantnější rozdíl je v tom, že česká vláda stojí v této problematice trochu stranou. Například známý projekt Internet Hotline se sice chlubí záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, nicméně vládní aktivity jsou v podobných projektech spíše neviditelné. Ve Velké Británii se o nebezpečí, které skrývá Internet, zajímá sám premiér. O tom, jak si vede česká Internet Hotline, informuje jedna z tiskových zpráv, která shrnuje roční činnost linky. Co je cílem projektu a rozhovor se Zuzanou Baudyšovou z nadace Naše dítě si můžete přečíst ve článku Jak se bojuje s dětskou pornografií a pedofily?. O bezpečnosti dětí na Internetu informuje také projekt Saferinternet, v tomto případě jde o součást celoevropských aktivit.
Rubrika Lidé
Stačí jedno kliknutí a je tu pěkná ostuda. Pak nepomůžou výmluvy ani omluvy, co je psáno, to je dáno a nelze odvolat. E-mailová komunikace dokáže být pěkně zrádná.Politik Martin Bursík názorně předvedl, co všechno může způsobit jedno špatné kliknutí. Podle informací, které jsou k dispozici, se zdá, že e-mail s nelichotivým vyjádřením o jedné své kolegyni poslal omylem právě jí. Pokud nevíte, o co jde (což by bylo překvapivé), pročtěte si článek o pozadí celé události. Jediný nešikovně odeslaný e-mail dokáže divy. A to nejen odhalit, že je jeho autor nezdvořák, ale možná i rozpoutat politický konflikt.
I vám se někdy určitě stalo, že jste e-mail odeslali někomu úplně jinému, než jste původně zamýšleli. A když zapracuje nešťastná náhoda, mohou se od vás známí dozvědět pěkné věci. I já jsem samozřejmě několikrát odeslal e-mail a ihned jsem se začal proklínat. Pokud zpráva obsahuje vtipný překlep, je vše ještě relativně v pořádku, protistrana obvykle projeví pochopení a faux pas přejde buď bez povšimnutí, nebo s humorem.
Trochu horší případ nastane, když se podaří odeslat něco, co odesláno být vůbec nemělo. I to se občas přihodí, problém je v tom, že to nelze vzít zpátky. Může jít o nedokončenou práci, či finanční kalkulaci, například s cenou o řád nižší. To se to pak těžko vysvětluje, že jde o omyl... Napsat o někom, že je vůl, a poslat to přímo jemu, tomu se už říká megasmůla, ale i takové případy se stanou. Cesta zpátky samozřejmě neexistuje, takže nezbývá než se vymlouvat, že e-mail byl určen někomu jinému, nebo vůbec nikomu. Případ zmíněný výše je podle mne jasný. Nemějme iluze o tom, že politici i ostatní smrtelníci používají v e-mailové komunikaci vytříbený jazyk bez nadávek. Kdo si v e-mailu alespoň párkrát nezanadával? Ať už jen tak, nebo někomu. Jasné skoro stoprocentně je, komu byl e-mail určen. A kdo ho dostal, to víme také. Jeden mladý a populární politik si díky únavě, zbrklosti, roztržitosti (a já navím proč ještě) ušil z ostudy kabát, urazil kolegyni a navíc začal mlžit.
E-mail je dobrý sluha, ale zákon schválnosti funguje i v tomto případě. Kolik podobných nepříjemných náhodiček se asi stalo? Dost, jenom se o nich neví, protože se netýkaly známých osobností, z nichž jedna ho navíc rozmázla v médiích.
Vždy je dobré poučit se z průšvihů druhých. Zde je poučení nad slunce jasnější: dávejme si pozor, co komu odesíláme. A to velký pozor, zkontrolovat e-mailové adresy příjemců se vyplatí i třikrát. Není někdo náhodou zastrčen někdo „závadný" v kopii? Vyplatí se používat funkci „odpovědět všem..." (na to možná dojel Martin Bursík)? A vůbec, mají se důležité problémy vůbec řešit v e-mailech? Vždycky se totiž může najít někdo, kdo e-mail pošle dál. Mnohdy dokonce neví, co a komu posílá...
Rubrika Lidé
Tak tahle slečna je hlavní postavou kontroverzní milánské kampaně proti anorexii...Rubrika Lidé
Ján Režňák (rozhovor čtěte zde) bojoval na straně Luftwaffe, tedy na té špatné. Vlastně jak se to vezme, sestřelil celkem 32 ruských letadel na východní frontě (ve službách slovenské 13. letky úperutě JG 52). O této smutné události informuje podrobně například iDNES. Ján Režnák nebyl jediný Slovák, který létal v německých službách, o tom se můžete přesvědčit zde.
foto: SME
Rubrika Lidé
Internet je především o lidech, a ti jsou jak víme různí...
Když jsem minulý týden psal komentář na téma Internet a cenzura, trochu jsem pozapomněl na jednu důležitou věc. Internet je totiž především o lidech, lidé tvoří a vymýšlejí jeho obsah, lidé píší komentáře, názory a také vkládají videa a fotografie. Věnoval jsem se cenzuře jako takové, to znamená pusobení nejrůznějších orgánů, institucí a firem na svobodu slova na internetu. Zcela jistě existuje mnoho důvodů k omezení vyjadřování na internetu. Některé názory totiž mohou být v rozporu se zákony, pak nastává problém. Dnes již můžeme s klidem prohlásit, že "císařpán je vůl". Když se dostaneme do problémů, musíme dokázat, že máme pravdu´, nebo čelíme nejrůznějším žalobám.
Internet jako prostředek k vyjádření vlastních názorů funguje skvěle. Když máme trochu štěstí a víme kam co napsat, existuje šance, že názor, ať už jakýkoliv, si pár lidí přečte. Když už nic jiného, stačí něco napsat do diskuze pod velmi čteným článkem například zpravodajského serveru. Diskuze pod články bývají většinou svobodné, někdy se stává, že nepřístojné komentáře bývají smazané administrátorem. Ať už jde o nadávky, reklamu či jiné nestandardní výlevy. Některé servery nechávají diskuzi volně plynout, jiné do ní zasahují mazáním některých příspěvků. Pokud tedy komentující chce, aby se jeho názor dostal k ostatním čtenářům, musí se obvykle vyvarovat sprosťáren, což někdy v komentáři politické situace není jednoduché. Pokud komentující dodrží základní zásady slušnosti, nemusí se být, že jeho názor bude smazán či upraven. Kvůli politickému nebo jinému názoru se u nás zatím příspěvky v diskuzích nemažou. Samozřejmě existují i jiné způsoby, jak znemožnit otravovi psaní komentářů, například zablokování IP adresy, ze které neustále posílá změť znaků, nedávající smysl.
Zajímavým fenoménem jsou v posledních letech on-line rozhovory s osobnostmi politického a společenského života. O tom, zda se otázka položená před rozhovorem nebo i během rozhovoru dostane k odpovídajícímu, by se dalo asi dlouze spekulovat. Nicméně i tak je někdy úžasné sledovat otázky a odpovědi v on-line rozhovorech. Z posledních lahůdek jsem si dovolil vybrat ukázku z rozhovoru s kardinálem Vlkem, který přinesl iDNES. Tam se opravdu ukázalo, že otázky asi nebyly filtrované, posuďte sami (cituji doslova):
OTÁZKA: katolicka cirkev je vetsim zlocincem nez fasismus a stalinismus dohromady neni vam hamba? neni vam hamba ve 21 stoleti propagovat nejakeho zmrda na krizi? domnivate se take, ze marie byla kurva a ne panna?
ODPOVĚĎ: S nekulturními a urážejícími partnery nekomunikuji. Váš styl komunikace se dá označit za hambu.
Pan kardinál si s otázkou poradil skvěle a my jsme mohli číst příklad typického nezdvořáka, který nepokrytě využívá určité anonymity internetu. Samozřejmě, pod svojí otázku se nepodepsal. Měl štěstí (nebo smůlu, jak se to vezme), že jeho dotaz byl zařazen mezi ty, které byly zodpovězeny. Existuje velké množství internetových uživatelů, kteří si pod rouškou anonymity dovolí napsat cokoliv. Tento přístup pak devalvuje hodnotu internetových diskuzí a stává se, že pod článkem najdeme jenom samé urážky a sprosťárny. Sebecenzura neexistuje. A proč taky, když se mohu podepsal jiným jménem nebo vůbec?
Specifickým fenoménem jsou diskuze o sportu, chaty u on-line přenosů a další vějičky na ty, kteří nesnášejí Spartu nebo Slavii. Hodnocení zápasu obvykle není na pořadu dne, všichni stále dokola nadávají a urážejí se. Že by se někdo vyjádřil ke hře jako takové? Opravdu velmi zřídka. Diskuze pod článkem o sportu je vždy absolutně k ničemu a podle mne se jí žádný normální internetový uživatel nemůže účastnit, jde prostě o ztrátu času.
Internet toho prostě snese hodně a internetové diskuze jako takové na všech obvyklých serverech nestojí za nic. Je to sbírka výlevů nejrůznějších primitivů a opravdu zajímavé názory a komentáře čtenářů, kteří chtějí skutečně diskutovat, se v ní ztratí. To, že v diskuzích můžeme číst opravdu neuvěřitelné texty, je výsledkem maximální otevřenosti internetu. Je to prostě něco za něco. Bohužel nesmysly v diskuzích převažují nad názory, takže existuje obrovská skipina internetových uživatelů, kteří diskuze nesledují. Možná jednou někam napsali svůj názor na věc a okamžitě je někdo přirovnal k různým tělesným orgánům místo toho, aby rozpoutal plnohodnotnou polemiku. Díky těm, kteří nepoužívají sebecenzuru, jsou některé internetové diskuze zcela zbytečné. Samozřejmě existují opačné případy, kdy diskuze jsou skutečným obohacením článku. Tyto případy platí hlavně u odborných serverů, kam notoriční nadávači nechodí prostě proto, že tématům nerozumí...
Mezi námi, určitě i vy jste měli někdy chuť autora některého textu nebo příspěvku poslat někam. Proč to ale neudělat elegantně, argumentací? Napsat někomu že je vůl je snadné, ale přesvědčit ho věcně o tom, že jeho názor je mylný, to už stojí řádné úsilí...
Rubrika Lidé
Jaký nejsilnější dojem si odvezla z natáčení hororu Hostel Quentina Tarantina v Praze šestadvacetiletá herečka Bijou Phillipsová? „Češi jsou (velmi zdrženlivě přeloženo) neskuteční debilové!" řekla v rozhovoru pro červnové vydání mužského lifestylového magazínu Stuff, který čtou lidé ve více než dvaceti zemích světa.
Čtěte zde.
Rubrika Lidé
24. dubna 2007Datum: 14:00, 27.4.2007
Místo: Praha, Velvyslanectví Egyptské republiky, Pelléova 14, Praha 6
Pořadatel: Pražská skupina AI
Egyptský soud letos v únoru poslal 22letého studenta Karíma Ámera na čtyři roky do vězení na základě obsahu jeho internetového blogu.
AI rozsudek odmítá a Karíma Ámera považuje za vězně svědomí.
Přijďte Karíma Ámera podpořit před budovu Velvyslanectví Egyptské republiky.
Kdy : 27.04.07 14:00- 16:00
Kde : Pelléova 14, Praha 6 – Bubeneč
POŠLETE DOPIS NA PODPORU KARIMA AMERA!
Your Excellency,
I am writing to you today to express my concern for Karim Amer, the first Egyptian to be tried for writing blogs, who is facing a 4 year prison sentence for his writings. I would like to remind you that Amnesty International considers Karim Amer to be a prisoner of conscience who is being prosecuted on account of the peaceful expression of his views about Islam and the al-Azhar religious authorities. I am joining Amnesty International in calling for his immediate and unconditional release.
I urge authorities to ensure that he has access to his relatives and lawyers as well as any medical attention he may require. I also urge The Egyptian authorities to repeal legislation that, in violation of international standards, stipulates prison sentences for acts which constitute nothing more than the peaceful exercise of the rights of freedom of expression, thought, conscience and religion
Sincerely,
H.E. Muhammad Hosni Mubarak
President of the Arab Republic of Egypt
Abedine Palace, Cairo, EGYPT
Fax: +20 2 390 1998
E-mail: webmaster@presidency.gov.eg
Pořádá Amnesty International.
Rubrika Lidé
Asi nejlepší fejeton z poslední doby jsem četl v Lidovkách, napsal ho Tomáš Baldýnský. Díky!Rubrika Lidé
Herec a moderátor Tomáš Hanák se rozhodl v zájmu dobré věci obětovat sám sebe a nabídl se do dražby. Na konto Pomozte dětem bude přičtena částka, za kterou se vydraží loutka s jeho podobou. Tu za jeho osobní asistence v přímém přenosu pořadu Milionová show Pomozte dětem na Pondělí velikonoční (ČT1) vykouzlil desetiletý kouzelník mistr Alešíni. Výtěžek z dražby bude přičten do 9. ročníku společné sbírky České televize a Nadace rozvoje občanské společnosti Pomozte dětem. Přihazovat je možné zde do 15. května.Rubrika Lidé
Halzlové!Rubrika Lidé
Na email jan.mazoch@email.cz je prý možné zasílat pozdravy pro českého skokana na lyžích, který leží v polské nemocnici ve vážném stavu.
Rubrika Lidé
Podívejte se sami:
http://www.klaus.cz/klaus2/asp/default.asp
Unylý design, jenom žvásty a žvásty. Co takhle flashovka se střílečkou na opozičního politika, alespoň by se zvedla návštěvnost...
Rubrika Lidé
Snažil jsem se najít osobní web Petra Čtvrtníčka, bohužel marně. A to je škoda, protože tenhle týpek je fakt fajn. Takže prosím prosím o osobní web, to mi na netu fakt chybí. Díky...Rubrika Lidé
Tak řády byly rozdány. Spektrum oceněných je velice široké, od hrdiny RAF a notorického útěkáře z vězení a lágrů Josefa Brykse až po sportovkyni Neumannovou. Srovnávat zásluhy těchto dvou vybraných osob je nesmyslem. Zatímco Bryks položil život v komunistickém lágru, nikdo ho neznal. A Neumannovou zná nejeden cizinec. Je to truchu blázinec, chlubíme se úspěchy dámy, která se prohání po zasněžených pláních na lyžích a zapomínáme na hrdiny, kterým se náš stát po únoru odvděčil vězením. Inu, je to zvláštní svět...Rubrika Lidé
Sledujete předvolební kampaň Pavla Béma. Tnto pán má opravdu smělé plány, hodlá dostavět pražský okruh, 10 stanic metra a já nevím co ještě. Dojal mě jeho plakát, na kterém tvrdí, že je naše ochrana před povodněmi.Rubrika Lidé
Tak to je skutečně neotřelý tah. Kupte si auto za miliony a dostanete pár "hadříků". O této akci jsem se dozvěděl z časopisu, který asi moc milionářů nečte. Ale když si to vezmete tak jak to je – nedostali jste nikdy ke kolu cyklistickou láhev zdarma?Rubrika Lidé
Dnes jsem se z inzerátu v novinách dozvěděl, že do Senátu kandiduje za Prahu 8 Libuše Barková. Ano je to ta slavná bordelmamá a podvodnice, velká kamarádka bývalého premiéra Grosse a jeho manželky Šárky.Na webu libusebarkova.cz je zveřejněn "program" této pozoruhodné kandidátky. Podpora podnikání (více bordelů?), starovací byty pro mladé, zaměstnávání matek (občas se ta nehoda prostě přihodí...), zlepšení kvality života seniorů (proč by do bordelu nemohli chodit i důchodci?) a tak dále.
Zajímavé je, že paní Barková ve svém životopisu neuvádí tu nejzajímavější část své profesionální kariéry. I když, její nejznámější povolání by se možná mohlo schovat do kolonky "kosmetické studio". A co vzdělání? Zůstává utajeno. Jinak se webu nic zajímavého nedozvíme, chybí fotogalerie, aktuality...
Nezbývá než věřit, že se tato paní do senátu nedostane. Ale víte, jak to je, známej ksicht je známej ksicht....
Rubrika Lidé
Podle toho, jak zírá na nápisy "Jistoty a prosperita", by jeden řekl, že ne. Foto Reuters.
Rubrika Lidé
Ano, je to tak. Jak si jinak vysvětlit obrovský zájem o toaletní papír s podobiznou pana Paroubka?
Rubrika Lidé
Takhle přesně začíná dotaz na adminy jednoho z blogovacích systémů. Zjistil jsem, že Tokio Hotel je skupina, která fakt frčí mezi mladejma.
Rubrika Lidé
Byla to vražda, kterých se v Sao Paulu přihodí do roka moc. Kdyby násilný čin nepřipravila prapravnučka legendárního "Rudého barona", nikdo by o něm pravděpodobně nenapsal ani čárku...Takhle se ale celý svět dozvěděl, že dvaadvacetiletá "šlechtična" zosnovala vraždu svých rodičů. Když spali, pustila do bytu svého přítele s bratrem, ti pak pány rodiče umlátili tyčí. Všichni tři byli odsouzeni na téměř 40 let vězení.
Slavný rod se po desetiletích zapomnění opět dostal na stránky novin. Ovšem ne díky neslavnějšímu letci z první světové války, Manfredu von Richthofenovi. Tento legendární pilot s přezdívkou "Rudý baron" je i po téměř devadesáti letech od své smrti (padl čestně v boji) obdivován po celém světě jako hrdina rytířských leteckých soubojů první světové války.
No, co se dá dělat, to se asi stává i v lepších rodinách.
Copyright © 2003 eLKa, Všechna práva vyhrazena ®, Webdesign: Vít Dlouhý
Stránky jsou tvořeny dle kritérií XHTML 1.0 Strict, jsou CSS validní a splňují podmínky Dogma W4.
Váš prohlížeč nepodporuje HTML 4.0 a CSS, formátování je vypnuto, avšak obsah nebude nijak narušen!
